K příštím volbám - Nechme zvony znít - Svoboda zvoní
Co říct k příštím a dalším volbám? Nesledujte biloardy, jděte za svým srdcem. Srdce je hlavní orgán těla, na reklamě nezávislý.
Volte, hledejte projektanty - systémové inženýry, systémáky, projektory. Hledejte už dnes, je jich po hříchu málo.
Volte, hledejte učitele - Pedagogy, těch skutečných je ještě míň.
Volte hledejte lékaře a léčitele - hledejte ty správné. Společnost je třeba uzdravit, ne léčit. Lék je válka, uzdravení mír, volba je na nás.
Hledejte stejně přemýšlivé, jako jste Vy sami. Nemusí být každý matador, vůdce, Shane, jeden ze Sedmi statečných. Každý může být jedním ze sedmi statečných, sedmi milionů z nás hledajících, ne tupě volících.
_____________________________________________________________________
Otázkou je PROČ? PROTOŽE takto to dál nejde, řekl přední psychiatr Jan Cymický.
Co nás čeká? Mnohé napoví písně, nové i ty starší, když už neposloucháme ani psychiatry.
Mirek Hofman - Bam bam bam, z roku19xx, na YouTube pod stejným názvem. Vzpomínáte jak Saturnin s dědečkem překládali romány do sruzumitelštiny, napravovali chyby jichž se romanopisci dopouštějí? Pan Jirotka o tom asi z nějakého důvodu psal, v roce 19xx. Píseň - Nechte zvony znít, píseň Karla Svobody a Zdeňka Rytíře, z r. 196x, alba Listy důvěrné..... Tak bychom mohli pokračovat do nekonečna, nápověd je dost, jen slyšet.
Bam bam bam - Poslední zvonění. Text písně a Saturninovský dovětek níže.
Jen o ní každej mluvil, o ní si nechal zdát, jen zlý jazyky tvrdily, že chce se rychle vdát. Že když jí někdo svádí, což jiným lahodí. Ona sklopí černý řasy a jen prohodí:
ref.: - Dojde na tvůj návrh smělý, ale nejdřív nám, musí zaznít zvony svatební. - Bam, bam, bam, bam
Ten poslední se chvástal, že tisíce má stád a plný stáje koní, to všechno chce jí dát. I farmu plnou ovcí a v kopcích zlatej dům. Ona sklopí oči a pak vyřkne ortel svůj:
ref.: - Dojde na tvůj dům i stáda, ale nejdřív nám, musí zaznít zvony svatební. - Bam, bam, bam, bam
Tak já zkusil s fárem a to byl ňákej vůz, měl zlatou střechu sklápěcí a klakson troubil blues. Já nabídnul jí místo na kůži norkový, ona ale sklopí oči a pak odpoví:
ref.: - Dojde na tvý zlatý fáro, ale nejdřív nám, musí zaznít zvony svatební. - Bam, bam, bam, bam
Tak prsteny jsem koupil i svědky, pití, sál a před knězem jsem díky whisky stěží rovně stál. A když pak vyšly hvězdy, naší noci svatební a ona chtěla "bam, bam, bam", tak já zašeptal k ní:
ref.: - Dojde snad i ke hrám lásky, teď však pocit mám, že slabej jsem jak ztrouchnivělej trám. - Bam, bam, bam, bam.
rec.: - Georgi? - (Anoo..) - Georgi, slyšíš?! - (Eaheaee) - Georgi..no to snad ne?!! - (chrrrchrr) - Mami..maninko.. - (chrrrrchrrrchrrr)
______________________________________________________________________________
Reál 2014:
Naprosto přesné, říkáme že "něco" chceme ale může to být "až", čili Až-pak. Dál sníme o něčem, co nikdo neviděl *). Listujeme v albech nabídek supermannů a celebrit. Poslední nabízí zlaté tele, buchty s prací či bez, páce není tak asi bez. Ne že by práce nebyla, ona je, jen jiná, než si myslíme. Protože nemyslíme, my jen volíme to cukrování a bludy médií.
Pak přijíždí a troubí na poplach ten poslední. Děva náročná klade další podmínky. Nápovědu, žádné šeptání, pěkně v rytmu bam-bam-bam ona neslyší. Tak když dojde k vysněnému, nepočká ani 12 hodin, začne ječet a volat maminku: "Pomóóóc!".
_______________________________________________________________________________
*) Demokracie je něco jako Yetii, všichni oní mluví a nikdo ji neviděl. Netuší, že ona není sama, má svou rodinu, své děti, sourozence, co ptřebuje jsou ochránci, rytíři, bohatýři, BóJové, Flavisté. Jinými slovy jen ženský rod to nezvládne... Viz. přidružený blog na iDNES,cz: Proč je demokracie rodu ženského. Výňatek:
Demokracie je rodu ženského neboť je křehká, její děti jsou právo a svoboda, lidská práva, taky politická a děstká, to jsou její děti. Když se děti vydaří, mamka má spokojený život a naději, že děti o ni budou pečovat dál, až samy vyspějí.
Demokracie nemůže žít sama a pečovat o své děti, potřebuje živitele, partnera, ochránce, muže, ty pravé muže, kteří se nezaleknou řinčení zbraní a ryku všeho ražení. Taky si musí dát demokracie pozor na žárlivé sokyně typu závist a zloba. Demos (z řeckého lidé) tedy musí mít bájné hrdiny a muže neochvějně za ní stojící.
Muž bojovník a živitel je ten, kdo ženě a dětem zajišťuje a zabezpečí prostředí kde žijí všichni společně. Toto není bez nebezpečí a rizika, temmné síly vždy budou usilovat o tyrani a pošlapání práv, vždy budou útočit na křehkou demokracii, ona však právě touto cestou sílí a kvete do krásy. Jen zapšklí odpůrci pomlouvají její zralou krásu. Zráním, dospívají i její děti, spojením demokracie, práv a můžů činu nabývá na intenzitě. Krákorající krkavci, šmejdi a mnohomluvkové ztrácejí vliv.
Vyspělá, kulturní společnost pokračuje od pradávna cestu, ctí kulturní dědictví předků, předává je z generace na generaci a posiluje. S ní i demokracie, pokud síly kontraproduktivní jako zloba, závist, násilí, tyranie nezískají přesilu. Tyto imaginární věci, demokracie a její děti ......
Ano, to imaginárno je nám stále cizí ....