Dobré ránko, přátelé II.

 

Dobré ráno ČESKO, dobré ráno REPUBLIKO, dobré ráno BOHEMIA.cz, dobré ráno VÁŽENÍ přátelé, dobré ráno OBČANI.... Dobré ráno KOHEZI.

Tato série pozdravů na dobré ráno s JINOU KÁVOU vznikla na základě množících se dotazů, právě Vás, dotazů a odpovědí CO S TÍM.

Stran KCO tedy - přejeme krásné ráno všem, probuzeným i těm co se právě budí a uvažují CO DÁL.

 

Zdenka Wagnerová, administrátorka webu a skupiny na fb

 

Dřívější ranní pozdravy, od roku 2013 jsou uloženy: koordinacni-centrum-odporu-kco.webnode.cz/news/v-prave-poledne/ Právě v den ukončení 2. sv. války a na Den matek, se otvírá další sága a otázky: Máme na co být hrdi? Jsme opravdu "společnost sluhů", jsme schopni pokračovat v tom, co dosud nebylo završeno, s patřičnou vervou naší společenské kultury?...."Rys duchovní kultury naší společnosti (nejen v 19. stol.), spočívá v tom, že je to kultura pro osvobozené sluhy, kteří se teprve učí usilovat o větší svobodu a o vlastní rozvoj. Tato kultura je tedy lidovýchovná, obrací se k této společnosti, a vůbec společnosti, a vůbec ne k "Člověku" nebo k "lidstvu", tolik J.P. Zásadní není společnost sluhů ale její životodárná síla rozvoje k větší svobodě společnosti.

8. května 2016, Kávovníci.

 

 

_______________________________________________________________________

Dobré ránko 29. 7. Přikládá se pod kotel a je červenec

_______________________________________________________________________

Dobré ránko 27. 7. POLSKO

Myšleka komunismu je tak silná a neotřesitelná, že byla patrně nakažena celá Evropa, ve smyslu: "Proletáři všech zemí spojte se!".

 

• Zejména jsem si pomyslel, že kritikům počínání Práva a spravedlnosti z řad justice uniká, že jde především o politickou záležitost a není zcela obvyklé, že by vysocí činitelé justice aktivně vstupovali do politického zápasu, zvláště odehrává-li se v jiné zemi. 
• Signatáři „prohlášení“ vzkazují demokraticky ustavené polské politické reprezentaci, že rozumí poměrům v Polsku lépe než ona a vědí lépe, co polská justice potřebuje. 
• Jde o čistý projev kastovní nadřazenosti. Jejich vystoupení lze také chápat jako vměšování do vnitřních věcí spojeneckého státu, které není v souladu s orientací naší zahraniční politiky a vzhledem k významnému postavení signatářů může být politickým vedením Polska vnímáno úkorně. 
• Na závěr podotýkám, že jsem si všiml významné odlišnosti popsané situace od jiných politicky problematických událostí: až dosud jsem nezaznamenal žádné vyjádření nejvyššího strážce soudcovské etiky coby kárného žalobce nad soudci, prezidenta republiky Miloše Zemana, jenž by jistě měl k věci co říci. Z jeho strany ale soudcům nic nehrozí.

Jednání Práva a spravedlnosti má jednoznačně politický charakter a vychází z jeho programových zásad, zahrnujících myšlenku potřeby „dekomunizace“ justice. Z nich pak odvozuje kritiku stavu justice. Ta je podle ní málo výkonná, pomalá, zkorumpovaná, slouží jen elitám, plodí nespravedlivé rozsudky, jimiž se dopouští křivd na občanech, od roku 1989 se nezměnila a dosud se nedokázala zbavit soudců s komunistickou minulostí. A soudci se považují za kastu, vyvýšenou nad ostatní společnost.

Neznám situaci v Polsku, takže nemohu posoudit oprávněnost kritiky a nehodlám spekulovat o tom, do jaké míry by bylo přiměřené její vztažení na poměry české justice. Pouze připouštím, že veřejné mínění by ji mohlo považovat za odpovídající skutečnosti.

Navzdory všem poučením si na závěr myslím, že všichni kritici chování Práva a spravedlnosti z řad justice by měli hodně práce, kdyby se pustili do zametání na vlastním prahu. To ale od nich nelze očekávat.

neviditelnypes.lidovky.cz/politika-politizujici-spicky-justice-a-deni-v-polsku-p08-/p_politika.aspx?c=A170725_223838_p_politika_wag

 

Jefin Fištejn - Polsko: forum24.cz/jefim-fistejn-evropska-komise-tlakem-na-polsko-zahani-sama-sebe-do-pasti/

_______________________________________________________________________

Dobré ránko 24. 7. POLSKO

Na dotaz, co polský zákon o soudnictví obsahuje odpovídá na LK Tomáš Konečný: 

Ve zkr zkratce:
- Soudce Nejvyššího soudu bude schvalovat parlament na návrh soudcovské rady (dosud to dělali jen soudci mezi sebou).
- Dosavadní soudci Nejvyššího soudu ztrácí mandát, až zákon začne platit, aby noví byli dosazeni podle nového zákona.
- Pokud soudce ztratí podmínky pro výkon funkce, ministr jej zbaví místa (odvolá).
- Soudce bude jmenovat prezident (formální úprava); kompromisní návrh byl, aby rozhodoval místo ministra i o jejich odvolání.

K ohrožení demokracie... Jedná se spíše o věc způsobu prosazení a načasování, než o obsah. Ve většině evropských zemích (včetně Česka) tyhle věci dělá vláda či přímo ministr spravedlnosti. Touto optikou je polský režim, který zapojuje parlament, vlastně posílením demokracie (fakticky zavádí u Nejvyššího soudu to, co platí u českého ústavního soudu, s tím, že naši soudci nejsou na rozdíl od polských voleni doživotně, ale na 10 let).

 

www.ceska-justice.cz/2017/07/polsky-senat-schvalil-zakon-reorganizaci-nejvyssiho-soudu-desetitisice-lidi-protestovaly/

 

U nás: www.ceska-justice.cz/2017/07/zastupci-justice-zakony-v-polsku-jsou-utokem-na-nezavislost-soudnictvi/

 

_______________________________________________________________________

Dobré ránko 11. 7. Terorismus a kybernetická přjatelnost

 

Podrobností zatím moc známo není. Třeba Putin jako první vágně shrnul, že jednali „o spoustě otázek, které se nahromadily, včetně Ukrajiny a Sýrie, spolu s dalšími problémy, některými bilaterálními otázkami (…) boje proti terorismu a kybernetické bezpečnosti.“ Putinův šéf diplomacie Sergej Lavrov byl posléze přece jen sdílnější; podle něj se jednalo o „pokračující spolupráci“ na široké škále mezinárodních problémů, včetně otázky Sýrie, Ukrajiny nebo Korejského poloostrova, došlo i na dohodu o postupné výměně velvyslanců ve Washingtonu a Moskvě, dostalo se na problémy boje proti terorismu nebo kybernetické bezpečnosti. Dotkli se i tématu navrácení ruských diplomatických objektů v USA, které na konci svého období nechal zabavit Barack Obama, nicméně v této otázce prý bude Rusko „dál usilovat o spravedlnost“. 

 

Není zatím ani v nejmenším jasné, co všechno v praxi summit Trump-Putin přinese, nicméně už jen fakt, že se opravdu konal, je svým způsobem převratný. Naznačuje, že Trump trpělivě přeskákal ty největší klacky, které jeho politickému programu házeli pod nohy stoupenci válečnické demokratické a sluníčkářské ideologie, a Putin si na tu chvíli prostě počkal. A co víc, zdá se, že během oněch skoro dvou a půl hodiny nakousli tolik témat, že je americký „deep state“ prostě nebude s to všechny zesabotovat. A pokud se samozřejmě „zadaří“ s příměřím v Sýrii a s nastolením jakési rovnováhy moci bez jasných hegemonů, může to, co započalo v Hamburku nasbírat body nejen Trumpovi, ale rozšířit jeho „úspěšnou politickou akci“ nejen za nešťastnou Ukrajinu, ale třebas i na Afghánistán nebo na otázku volného obchodu, který – podle ruské strany – sankce jednoznačně eliminují, zatímco EU se ze své strany otevření této Pandořiny skříňky a následné obchodní války s USA bojí jako čert Trumpa. Lze přitom očekávat, že zrychlené řešení „Ukrajiny“ postaví zpět na nohy vztahy Západu s Ruskem, a když se nyní USA snaží právě i o tuto možnost, tak… vlastně otevírají (když už ne celé, ideologicky svázané EU) přinejmenším Angele Merkelové a Německu neuvěřitelnou příležitost vstoupit mezi nefalšované globální lídry. Jako by nastávala situace, v níž mohou vyhrát všichni, kdo se připojí…

Jistě, ale pokud se na Ukrajině nebo v Sýrii spolupráce „nezadaří“, lze očekávat, že se Donald převtělí v Hillary a bude znovu sahat po síle.

Hamburk přinesl přelom. Nebo spíš jen takové nalomení. Prasklinku. Ale nadějně neválečnou. 

www.literarky.cz/politika/svet/24492-par-poznamek-k-summitu-trump-putin

_______________________________________________________________________

Dobré ránko 6. 7. Mist Jan Hus, Varšava, D. Tump a Trojmoří

Zde je třeba připomenout, že Švédsko a Bangladéš prosadily do Agendy 2030 OSN, že migrace je žádoucí a přínosná. Uvedená agenda jako akční plán OSN je zaměřena na islamizaci Evropy a vycházejí z ní i národní plány podporující migraci včetně českého, který vytvořila Sobotkova vláda. Přitom mělo být zjištěno, že právě Nigérie a Bangladéš, ale údajně i Egypt otevřely věznice a blázince a zbavují se cestou migrace právě těchto problematických skupin.

 

Kromě Německa, jehož kancléřka ve své omezenosti či zločinnosti migrační vlnu odstartovala osobními vítacími výzvami, je aktuálně nejvíce postiženou zemí Itálie. Italský ministr vnitra nedávno žádal, aby lodě s migranty přebíraly i jiné země na jihu Evropy, a italská vláda žádá od Bruselu povolení, zda může lodě s migranty přestat pouštět do italských přístavů, pokud to nejsou lodě s italskou vlajkou. Viz větu výše o migrantských lodích s americkými vlajkami. Zde vyvstává v celé nahotě totalitní děs Evropské unie. Velký stát žádá bandu ideologických byrokratů, zda se může bránit islámské invazi z Afriky. Itálie zdůvodnila svoji žádost tím, že situace je neúnosná a nebude moci lodě do svých přístavů pouštět. V letošním roce převzala již 83 000 migrantů, v minulém to bylo 176 000, v roce 2015 oficiálně 103 000, 2014 celkem 66 000 a 2013 jen 22 100. Kolik jich připlulo ilegálně, není jasné.

Hlavními dovozci ilegálů jsou evropská agentura Sophie, evropská agentura ochrany hranic Frontex a italská pobřežní stráž, která je přebírá z lodí různých neziskovek, tvářících se pokrytecky jako humanitární organizace. Tyto politické neziskovky a jejich registrace lze nalézt na internetu.

A v tom je skryt hlavní problém. Itálie žádá o podporu a možnost uzavření přístavů, sama nečiní proti migraci nic, dovolává se rozdělování migrantů cestou kvót. Zároveň má podle italských propočtů dorazit do země do roku 2065 14,4 milionu migrantů z Afriky, takže spolu se současnými oficiálními pěti miliony budou tvořit 37 % italského obyvatelstva. A italská politická reprezentace se ptá kdesi v Bruselu, zda se může bránit. Kde je slavná evropská armáda, kde je NATO s jeho pátým článkem? No přece na hranicích Ruska, odkud nic nehrozí!

Zde je zcela evidentní, že nikdo z nich dobrovolně a po dobrém nepůjde. Proto existují pouze dvě možnosti, a to nechat se zničit islámskou záplavou nebo migranty oddělit bez ohledu na humanitární předsudky od civilizovaného evropského obyvatelstva, nejlépe na ostrovech a v uzavřených táborech. Vzhledem k tomu, že v naprosté většině případů jde o porušovatele zákona včetně tisíců teroristů a zločinců, především narkomafiánů a obchodníků s ilegálními zbraněmi a desetitisíců extremistů, kteří vstoupili na území EU ilegálně, lze takové opatření chápat jako bezpečnostní vazbu. Stupidní žvásty islamistické propagandy o koncentrácích a holokaustu jsou mimo realitu a měly by být trestány jako neúcta k obětem holokaustu. Vězení pro zločince není žádný koncentrák, ale tisíciletou praxí ověřené bezpečnostní opatření na ochranu civilizované občanské většiny dodržující zákony.

Dostávají 30 eur na den, dále se za ně platí měsíční pojištění 600 eur a jejich ubytovatel dostane za každého měsíčně od státu 900 eur. Měsíční náklady na migranta jsou celkem 2 400 eur, zatímco základní plat italského policisty je poloviční. V roce 2017 plánuje Itálie vynaložit 1,9 miliardy eur na důchody pro svoje občany a na výstavbu sociálního bydlení pro svoje stále chudší občany 4,5 miliardy, zatímco 4,2 miliardy na migranty. 

Neustále roste počet znásilnění, letos za prvních pět měsíců, oproti minulému roku o 16 %. Jde letos celkem o 2 224 obohacení většinou švédských žen v převážné většině afroislámskými migranty. Nicméně švédská oficiální propaganda v čele s ministrem vnitra odmítá název no-go zóny a označuje 31 islámsko-afrických ghett pouze za ohrožené oblasti.

Nakonec je třeba zdůraznit, že podle Lisabonské smlouvy, jejíž součástí je rovněž islamizační projekt Euro Med, existuje povinný institut sdílené odpovědnosti pro všechny signatářské státy. I v případě, že naši europoslanci vyjímečně hlasují ve prospěch českých zájmů a proti vedení EU, zůstává nám povinnost rozkazy nevolených eurokomisařů plnit.

www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Z-toho-by-vitaci-ze-studia-CT-neudrzeli-sverace-tusi-Martin-Koller-Uz-i-v-nemecke-televizi-se-zacina-rikat-pravda-o-migraci-roli-USA-a-spolupraci-neziskovek-s-ISIL-494752

 

II. díl - z článku Milana Daniela - Záchranná brzda Bruselu

Falešná humanita

Úspěšná integrace do hostitelské společnosti je podmíněna celou řadou východisek. Jinak se začleňuje do života v naší zemi pracovitý Vietnamec, jinak Eskymák, jinak člověk bez vzdělání a přirozené inteligence, jinak vysokoškolák. V zásadě nepotřebuje pomoc ten, kdo dokáže uvažovat racionálně, má vůli přizpůsobit se společnosti a situaci. V opačném případě je to problém. U nešťastníků ze subsaharské Afriky, kteří směřují do Evropy, ho vidím velmi zřetelně. Stavět se k nim tak, že se nás to netýká, či těmto lidským bytostem velet čelem vzad k jejich svrabu je ovšem podobně hnusné jako vzbuzovat v nich falešné naděje.

Kdyby bruselští pohlaváři měli zájem změnit situaci dnes už statisíců běženců racionálně, byly by bezpečné oblasti ve zdrojových či tranzitních zemích migrace řešením, které by mělo smysl, Stačilo by přesměrovat trupy, cenící v Pobaltí zuby na Rusa, na mezinárodní pomoc  do Afriky. Že to nejde? Když to před šesti lety šlo rozbombardovat, mohlo by to snad dnes jít dát s pomocí týchž států dohromady, není-liž?

............

Museli by přitom překonat svou ideologickou předpojatost a rozhodnout se, zda těm lidem v nouzi budou okázale demonstrovat pseudohumánní postoje, nebo jim dají skutečnou šanci. Rozhodnout se, zda alespoň v této věci přece jen nespolupracovat prakticky. Připouštím ovšem, že to by nesměla být Libye průsečíkem mocenských a ekonomických zájmů, jejichž cílem je urvat si co nejvíce pro sebe…

Dělit se s Rusem? Vést s ním dialog, dohodnout se na rozumném řešení a společně ho prosadit? Nemyslitelné. To budeme raději „zachraňovat“ do roztrhání těla, krmit převaděčskou mafii, obšťastňovat domorodce potřebnými sousedy a ordinovat geniální „kvóty“.

.......

Zahraniční politika Unie trpí tím, že namísto zájmů lidí prosazuje militární zájmy mocenských kruhů. Markantní je to zejména ve vztahu k Ukrajině a Rusku. Vůle k dialogu a jeho prosazování místo konfrontace by jí rozvázal ruce k řešení skutečných a ne uměle vytvářených problémů.

Chaotická migrační politika Unie, ne-řád namísto dodržování jasně formulovaných pravidel pohybu a pobytu osob v Unii, to všechno vede k růstu nejistoty a nespokojenosti veřejnosti nejen zemí Visegrádu a růstu xenofobních nálad. Konfrontace mezi bezbřehou vstřícností a tvrdým odmítáním vůči migrantům Unii rozkládá.   Proto je důležité najít skutečné, vyvážené východisko, jehož obsahem by byla jak opravdová pomoc, tak řád.

Vysvětlete pane ministře Zaorálku také panu Junckerovi & spol., že řešením není rozdávat migrantům koblihy, ale umožnit jim doma produkovat a Unii prodávat ty pomeranče.

casopisargument.cz/2017/06/30/zachranna-brzda-bruselu/

_______________________________________________________________________

Mám to už z dětství. Otec objevil v semináři Aristotela, byl třídně uvědomělým konzervativcem, dokázal nám dorůstajícím vtipně a filozoficky vysvětlovat svět, zvláště politická náboženství. Za největší neštěstí světa považoval socialismus, rovnostářství a ztrátu víry v onen svět, jenž soudí ten náš. Zbožštění lidstva a lidská práva svět nespasí, dnes už je chaos viditelný.

 

O generaci mladší vikářova dcera Mayová v euroskepsi vyrůstala. Ale za jednu větu by dostala od Thatcherové metál – za charakteristiku nadnárodní elity, jež je všude doma, ale domov postrádá. „Jste-li občanem světa, jste občanem odnikud.“ Tihle kosmopolitní bezdomovci – podobně jako mí předci, dokud si opět nevytvořili svůj národ v Izraeli -, tahle samozvaná aristokracie, jež věří v jedno nedělitelné lidstvo bez kulturních, národních hranic, usiluje pomocí abstraktních pravidel a institucí o globální vládu. Nelze milovat abstrakci, jako je Unie. Proto se tak často zmatení takzvaní obyčejní lidé bouří v obraně domova. Jejich posmívaný instinkt plně sdílím.

 

Bohužel, opravitelný není. Je to utopický projekt, nesmírně nákladný a ekonomicky škodlivý, taková babylónská věž, která se zřítí. Stavíte na vnitřně rozporném základě. Podívejte se, jak sílí nacionální strany a populisté všeho druhu. Nebyli by tu, kdyby nebyla EU. Po genocidní světové válce neměl imperiální šovinismus šanci. Zuřivou pudovou reakci lidí vyvolala v život teprve šílená inženýrská integrace a potlačování národního státu, našeho jediného domova, byť jistě sdílíme evropskou civilizaci, a to i s Austrálií. Lidový odpor proti antidemokratické, neodvolatelné, ideologické kvazivládě v Bruselu je správný. Kéž by se k němu tak jako v Anglii přidalo více vzdělanců.

 

Jenže bruselská nomenklatura a politici hlavního proudu hodlají národy zničit, proto podporují imigraci, i když se takticky tváří, že usilují o ochranu vnějších hranic. Oni ji nechtějí zastavit, pouze legalizovat. Oslavují světové bratrství jako z duhové reklamy United Colors of Benetton. Z Evropy má vzniknout amalgám kultur a ras. To ovšem, jak denně vidíme, znamená nevyhnutelný rozvrat. A reforma? Zařadit zpátečku? Ideologové uchvátili vládu a dobrovolně ji nepustí.

 

V roce 1776 tam už existoval národ britských kolonistů, jenž do sebe později vstřebával příchozí, kteří se toužili stát Američany. Tam nevznikla multinárodní federace. A Evropu tvoří tisícileté národy. Máte pravdu, že jsou mladí vzdělaní lidé často vykořenění. Nebyli vychováváni k patriotismu, k přijetí národního údělu v dobrém i zlém, narodili se do atomizované společnosti. Není na škodu jít do světa na zkušenou, na výzvědy.

 

- A můžeme obstát jako menší země?

Samozřejmě, ....... více: neviditelnypes.lidovky.cz/rozhovor-jsem-vlastenec-08u-/p_zahranici.aspx?c=A170629_205833_p_zahranici_wag

 

 Samozřejmě že si státy vytvářejí bezpečnostní aliance. Unie však vznikla z komplexu světové války a mylného názoru na nacionalismus. Byli to vlastenci, kteří umírali v odboji proti Hitlerovi. Někdy si připadám jak v Československu 60. let, když poslouchám ty unionistické lži o pokroku, spolupráci a míru, historické nevyhnutelnosti, konci dějin, opět „tábor míru a socialismu“. Poválečný mír zajistila atomová puma a NATO, jak řekl Churchill.

 

Připadáte si také tak?

Znáte to, tak si články odkládáme, že se k nim vrátíme. Nevrátíme. Zítra bude další problém a my stále nevíme, kde je hlavní kořen zla a nás ničícího plevele. Náš problém je jako všudepřítomný svlačec, ale s kořeny pevnými jako pýr.
Další "odložený článek": neviditelnypes.lidovky.cz/svet-nebezpecnejsi-nez-putin-dju-/p_zahranici.aspx?c=A170628_161426_p_zahranici_wag

 

Nudíte se? Jste nespokojení? Zapojte se

_______________________________________________________________________

1. Omezte svou přednášku na jednu hlavní myšlenku, která probouzí vaši vášeň, a která se bude prolínat celou přednáškou. Dejte ji do kontextu, uveďte příklady, vyložte ji živě.
2. Dejte posluchačům důvod proč by se měli o téma zajímat. Vzbuďte v nich zvědavost. Třeba provokativní otázku, která vyžaduje vysvětlení (tajemství).
3. Budujte svou ideu kousek po kousku na základě konceptů, ale takových jimž vaši posluchači rozumí. Nemyslete si, že všichni vědí o čem mluvíte. Používejte metafory k přiblížení vaší myšlenky. Je dobré otestovat řeč na přátelích, kteří vám věří, abyste odhalili místa, která posluchače matou.
4. Udělejte vaši ideu, nebo to co chcete říct, hodným šíření. Pokud myšlenka prospěje jen vám nebo vaší společnosti, tak nejspíš není hodná šíření. Pokud však má potenciál nějak pomoci někomu jinému, nebo ho inspirovat, pak jste našli klíčovou složku skvělé přednášky.
Chris Anderson: TED's secret to great public speaking

Vize - Dvůod - Cesta - Inspirace

 

_______________________________________________________________________

Potácíme se mezi nespokojeností a odpověďmi. Zda převažuje nespokojenost nad odpověďmi pak hovoří o kvalitě života dané společnosti. Je-li nespokojenosti víc, nezbude prostor na odpovědi ani na otázky, nakonec obojí mizí a totalita vítězí, zůstane jen jakési poblafávání psů ze sousedství nebo špičkování klaunů v cirkuse. Přitom nespokojený není jen lid, nespokojené jsou i vlády a ty zejména. Dokazují to přehršlí expedovaných zákonů, omezující nejen životní prostor ale i ony otázky.
Mezi obě množiny je vloženo neprůstřelné sklo, neprostupná hradba či hluboký příkop. Vláda se distancuje od lidí, jsou jen přítěží, kvůli které musí dělat ty zákony, nebýt jich, byli by šťastní docela. Co s tím?

 

Kvalifikace na ministra financí je, aby co nejvíce krátil (optimalizoval) stát na daních, s výkřikem "Všichni kradnů" se stává ministrem a nespokojen pouze s tímto postem příště žádá víc, potřebuje většinu k ještě lepšímu (optimálnímu) vládnutí. ANO je akce nespokojených občanů, nutno připomenout.

 

Pak je zde skupina těch co odpovědi žádají, je jich schopná nebo je po nich zodpovědnost požadovaná, leckdy právě striktními zákony. Je zde poptávka po odpovědnosti nebo naopak není. "Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný", "Svoboda je i odpovědnost". Nabízí se otázka:

Je politik odpovědný voličům nebo straně?

Právě k podobné otázce dospěla níže uvedená diskuze skupiny Zapomenuti.cz na téma Ústava ČR, nad dokumentem Deklarace OI Zapomenutých, otázce na kterou je třeba nalézt odpověď:

Je tu ta vláda pro nás nebo my pro ni? 

Znění deklarace: www.zet21.cz/wp/deklarace/ 

Diskuze: kotvablog.blogspot.cz/2017/04/potaceni-odpovednost-vuci-volicum-nebo.html

 

Ještě než dokončíte jednu diskuzi, je zde problém další. Jistě si každý všiml, jak se množí útoky a zpochybňování demokracie. Samotná demokracie za to nemůže, ona vyspěla a my ji stále cpeme do dětského kočárku. Nenaučili jsme se vládnout ani volit, ale může za to demokracie. Nevěnovalo se jí zdaleka tolik času a sil, jako snaze se jí zbavit.  Snaze, kdy tajemné a údajně neznámé síly rády přiloží ruku k dílu zmaru.

"To co bylo jednou dobyto, tedy prostor svobody, je neustále ohroženo, a to nejen zvenčí, ale především zevnitř.", Jan Patočka

Je zbytečné přemýšlet čím demokracii "nahradit", museli bychom si přiznat, že tu demokracie je. Demokracie se snese s monarchií a republikou, nesnese se s oligarchií a tyranií. Demokracie presentuje a představuje svobodu, timokracie čest, oligarchie bohatství, tyranie chtíč. O tom jak se demokracie mění v tyranii bylo napsáno mnoho pojednání, už přes dva tisíce let a stále marně.

_______________________________________________________________________

První část knihy se zabývá analýzou levicové mysli, tedy stejností a růzností, rovnosti a svobody, demokracie a liberalismu a definici pravice a levice. 

Goethe napsal: "Zákonodárci a revolucionáři, kteří slibují rovnost a svobodu najednou, jsou buď psychopati, nebo šarlatáni". Rovnostářští bez požití sily není schopno učinit velký pokrok a dokonalá rovnost je možná jen v totalitním otroctví. Mezi rovností a svobodou se nachází antagonismus a vzájemná výlučnost, nacházejí se ve stavu vzájemného nepřátelství. Podobně je to s demokracií a liberalismem, rovnost je dynamickým elementem demokracie a svoboda základem pravého liberalismu.

Již Aristoteles definoval demokracii jako vládu horší části lidu k jejímu vlastnímu prospěchu, opakem mu byla republika neboli vláda lepší části lidu v zájmu všeobecného blaha. V demokracii se hovoří o tom, kdo by měl vládnout. Mělo by se spíše ptát, jak by se mělo vládnout? Vládnout by se mělo tak, aby každý občan se mohl těšit maximálně možné osobní svobodě. K demokracii náleží totalitární a monolitické tendence. Což potvrzuje, že demokracie a totalitarismus nejsou vzájemně se vylučující pojmy. 

Poslední kapitolu uvozuje citát z Bible: „Moudrý má srdce na pravém místě, hlupák na levém.“ Cílem této kapitoly je definice pravice a levice. V západní civilizaci má slovo „pravice" pozitivní a „levice“ negativní jazykové zabarvení. Ve všech evropských jazycích se pravice vztahuje k "právu" (ius), ke správnému, oprávněnému neboli gerecht (spravedlivý), right (právo, správný), pravda, správný, spravedlivý, opravdový aj. 

Levicový ve francouzštině (gauche) znamená také "trapný", "neohrabaný" v italštině sinistro znamená "levý", "nešťastný" anglické sinister znamená "levý" nebo "zlý", "zlověstný". Pravicí tedy označujeme to, co je pro člověka skutečně to správné, zejména jeho svoboda. 

V rámci státem zajištěného, vládou předepsaného a co je nejhorší, společensky odsouhlaseného kolektivismu je naše svoboda, naše "západní" osobnost, náš duchovní růst v sázce. Všechny velké dynamické "ismy" posledních dvou set let představovaly masová hnutí, napadající skutečnou svobodu, osobní nezávislost. To se dělo ve jménu všech možných, vznešených i nízkých ideálů, jako je národ, rasa, sociální spravedlnost, bezpečnost či nastolení šťastnějšího světa pro všechny. Hnacím motorem všech těchto hnutí byly zběsilé ambice intelektuálů a úspěšná mobilizace mas naplněných závistí a touhou po pomstě. 

Pravice je vertikální a personalistická. Pokud jde o strukturu státu, levičáci věří v silnou centralizaci. Pravicově orientovaný člověk je federalista - v evropském smyslu - zastánce místních práv. Obhajuje princip subsidiarity, protože věří v místní práva a privilegia. 

 

Druhou část knihy pod názvem LEVICOVÉ SMÝŠLENÍ V HISTORII tvoří osm kapitol - Historický původ levicového myšlení, Zrození Ameriky, Francouzská revoluce, Od demokracie k romantickému socialismu, Od romantického socialismu k vědeckému a mezinárodnímu socialismu, Od socialismu ke komunismu, Od marxismu k fašistickému étatismu a Národní socialismus a socialistický rasismus. 

Mějme na paměti, že pouze levičáci plodí "hnutí". Pravičáci přinejlepším pouze "organizují", a to relativně hierarchickým způsobem. Spengler správně namítl, že již představa "strany" je sama levicová. Pokud tedy hnutí a strany nepřispívají k ryze pravicovému názoru, pak z toho vyplývá, že principy pravice by v rámci parlamentní demokracie mohly převládnout pouze v případě, že by se levicová mysl ocitla v katastrofální krizi nebo zkolabovala. Obecně vzato však pravice nemůže zvítězit díky svým ctnostem, své pravdě nebo svým hodnotám, protože není schopna fascinovat a zotročit masy. Může apelovat na mimořádné lidské osobnosti, ale jen zřídka kdy k sobě přitáhne průměrného člověka.

 

Sadistické mučení je však výrazem nenávisti a nenávist má vždy původ u nějakého pocitu méněcennosti, nějakého druhu slabosti. Téměř vždy jde o snahu podřazených většin vyhladit nadřazené menšiny. Privilego-vané menšiny se mohou vykazovat touhou po moci (libido dominandi), ale touha po fyzické likvidaci má své kořeny v komplexu méněcennosti u podezřívavých a závistí postižených mas, které jsou v hlubším smyslu vždy bezmocné a také se tak cítí. Odtud pak pramení jejich krutost. 

 

Třetí část práce nese název LIBERALISMUS a dělí se na dvě kapitoly Skutečný liberalismus a Nepravý liberalismus.

Tyto nové totalitární strany měly svůj původ ve Francouzské revoluci a použily osvědčený trik levicových stran od roku 1789 „mobilizaci závisti“. Mimo to většina nacistů přešla po roce 1947přímo k sociálním demokratům.
Většina bývalých nacistů v NSR však přešla přímo k sociálním demokratům, což jasně dokazují statistické mapy z voleb 1932 a 1972 přiložené v této knize. 

 

Čtvrtou část LEVICE A ZAHRANIČNÍ POLITIKA USA tvořená kapitolami Americká levice a první světová válka, Levice jde od války k válce, Další levicová válka, Antikolonialismus, Výhled do budoucnosti, podává neutěšený obraz zahraniční politiky USA řízené a ovlivňované levicí.

Slabost demokracie, matky veškeré levice, by v nás měla vzbuzovat ty nejvážnější obavy. Má demokracie schopnost, má dostatečné kvality k tomu, aby dokázala čelit svým zlomyslnějším epigonům - socialismu a komunismu? Dokáže menší zlo potlačit zlo větší? Demokracie má několik Achillových pat, ale s největšími problémy se demokraticky řízená země potýká ve dvou specifických oblastech, ve dvou doménách, kde se jeden národ setkává s druhým - v zahraniční politice a na poli obrany. Zde je přežití národa v sázce. Jasná porážka ve věku totality znamená naprosté zotročení a vymazání z mapy. 

 

Závěr knihy tvoří 41 bodů odpovídající na otázku Co je levice? a jeden bod k otázce Co je pravice? se závěrem: Levicové smýšlení charakterizují tři velké revoluce: Francouzská (1789), Říjnová (1917) a německá (1933). Pamatujme však, že politické strany nebo systémy jsou jen zřídka stoprocentně levicové nebo pravicové. Většinou představují směsici obojího.

Práce je zakončená PORTLANDSKOU DEKLARACÍ. Tato obsahuje 26 článků a začíná výrokem o "racionální" víře v Boha, Tvůrce vesmíru, jemuž se zodpovídáme. Pak je zde definice člověka jako jedinečná persona s nepřenositelným osudem. Deklarace zdůrazňuje personalistickou nadřazenost rozmanitosti nad homogenitou (jednotností, stejností), odmítá horizontalismus, upřednostňuje vertikálnost a pravici před levicí. Vnímá také radikální rozdíl mezi mužem a ženou, význam rodiny, láskyplné přátelství mezi oběma pohlavími, oddělenost státu a společnosti, morální nadřazenost autority nad donucováním, princip subsidiarity a odmítá centralizující a totalitární zaopatřovací stát. Nutný je plodný dialog mezi vládnoucími a ovládanými v rámci určitého lidového zastoupení, kterým by do určité míry snad mohlo být zákonodárné, ale nikdy ne politicky činné těleso. Hlavním úkolem vládnoucí složky má být udržování zákona a pořádku mezi občany a vztahů s ostatními národy tj. zahraniční politika a obrana. "Portlandská" společnost má mít svobodu v rámci zákona, svobodu projevu, svobodné orgány k vyjadřování názorů a řadu soukromých organizací s nejrozmanitějšími praktickými funkcemi. Svoboda je od práva na soukromé vlastnictví neoddělitelná. Svoboda není cílem, ale podmínkou k životu, činu a tvorbě s lidskou důstojností.

 

 

Erik Maria Ritter von Kuehneld Leddihn se narodil 31,července1909 v Tobelbad jako syn vědce.Své přednášky začínal nebo končil:

 "Ladies and Gentlemen, Right is right, and Left is wrong!" 

 

nassmer.blogspot.cz/2011/03/levicove-smysleni.html

_______________________________________________________________________

 

Nuda radikalizuje

Do testovací skupiny „silně znuděných“ zařadili ty, kteří dostali za úkol opsat celé kapitoly. „Málo znuděným“ připadlo opsání pouhých několika řádků. Před i po opisování vyplňovali studenti dotazník ohledně své politické orientace. Ti, kteří měli za sebou pořádnou dávku nudy, své názory v druhé sadě odpovědí pořádně přiostřili. Zřetelně se začali klonit k radikálnějším postojům. 

Jiná studie zjišťovala, jak silný pocit prázdnoty testovaní mají a jak moc smyslu života nalézají. Lidé postrádající smysl měli sklon k daleko extrémnějším názorům. „Je to tím, že lékem na nudu je drama. A lékem na nudnou politiku se v roce 2016 stalo politické drama,“ píší Timesy.

Výsledek je jediný možný: voliči, kteří si přejí více vzrušení, budou instinktivně vybírat extrémističtější politiky. Pokaždé si vyberou siláky, slibující dramatické změny. „Pokud bude naše touha žít zajímavý život pokračovat neztenčenou silou, máme nejspíš pořádné překvapení teprve před sebou a to, co jsme zažili, je nic proti tomu, co přijde,“ končí deník The Times. 

Z článku: www.rozhlas.cz/plus/svet/_zprava/k-uspechu-populistu-prispiva-unudenost-zapadni-spolecnosti--1684038

 

_______________________________________________________________________

Největší slabinou demokracie je to, že hlavní slovo a moc získává skupina demagogů - trubců. Ti totiž prezentují vůdčí elitu každé demokracie:

„ ...její dravější část řeční a jedná, kdežto zbytek sedí kolem řečnických tribun, bzučí a nesnese, mluví-li někdo něco jiného, takže v takovém ústavním zřízení je všechno, s výjimkou něčeho mála, spravováno právě takovými lidmi.

Vyjma trubců jsou v demokracii zastoupeny další dvě skupiny lidí, které jsou trubci vtahovány do sporu. Jedná se o bohaté, kteří jsou vykořisťováni trubci. Avšak, aby trubci dosáhli svých vytoužených cílů, musí nejdříve na svou stranu přitáhnout hlas lidu.

Bohatí se začínají bát a instinktivně bránit, což způsobuje v lidu pocit ohrožení. Takže ten si zvolí ze svých dosavadních vůdců vyvoleného ochránce, který na sebe v pravý čas připoutá veškerou moc. Demokratický řád se tak vnitřní logikou změní v tyranii, dle antických myslitelů, v nejhorší formu vlády.

Forma vlády	Princip vlády
timokracie	čest
oligarchie	bohatství
demokracie	svoboda
tyranie	chtíč

 

Pak  naleznete článk dva roky starý (Spor na Ukrajině se vyřeší, větší nebezpečí jsou islamisté, řekl Zeman Bildu) a v něm: „Troufněte si snít“

Podle něj by si mladí lidé měli vzít poučení z událostí před 25 lety. „Bojujte za své cíle. Troufněte si snít. Protože můžete změnit svět,“ vyzval je Zeman.

„Nejsem si jist, zda mladí lidé v Evropě ještě mají sny. Mnozí myslí spíš na spotřebu než na budoucnost. Těm říkám: Využijte to, co máte, k investici do své budoucnosti,“ řekl prezident.

_______________________________________________________________________

 

Protože je překvapil. Jejich naučené politické formulky přestávají platit, voliči jim nevěří. A politici, kteří si zvykli na staré „zaběhnuté“ formy jednání a komunikace s voliči, to nikdy nepostřehli. Nedošlo jim, že se z nich staly prázdné figury bez důvěry. Ostatně to známe i od nás. A nedivme se, že lidé hledají něco jiného. Může se stát, že toho využijí populisté, ale ani pak to není vina voličů. Ti si mohou vybírat jen z toho, co se jim nabízí. Je vinou zavedených stran, v Americe, nebo u nás, že to nedokázaly postřehnout, že se po léta tvářily spokojeně, jejich představitelé neudělali nic pro to, aby se důvěra voličů vrátila. Nedokázaly svým voličům nabídnout něco nového, nové lidi, nové nápady, nové způsoby práce.

 

Myslím, že ten boj vrcholí dnes (břeren 2016). Pokud se Trumpovi podaří získat těch potřebných 1300 hlasů ještě před nominačním sjezdem, nebude možné jej zastavit. A zbytek strany jej bude následovat, nikdo nechce být na té prohrávající straně. Budou další volby a podpora prezidenta, pokud bude prezidentem zvolen Trump, bude důležitá – volby rozhodují voliči, ne establishment. Ale záleží hodně na tom, jestli Trump dokáže udržet momentum, jestli trend bude pokračovat. Nominační sjezd je v červenci a do voleb je ještě daleko.

 

Záleží hodně i na tom, jestli zklamaní voliči přijdou k volbám, jestli se bude a do jaké míry opakovat „Reaganova revoluce“.

 

Pokud by Donald Trump byl skutečně zvolen prezidentem – skutečně by podle vás přinesl takovou revoluci, po jaké jeho fanoušci touží a jeho oponenti se jí děsí?
Nečekejme okamžitou revoluci. Byla by to v každém případě revoluce spíše psychologická, americký prezident není diktátor a zvolený prezident je stále pod „kuratelou“ Senátu a Kongresu. Jakákoliv legislativa bude podléhat schválení Kongresu. Stejně tak změny v důležitých postech. Důležité by bylo, jestli se novému prezidentu, ať je jím kdokoliv, podaří to, co se podařilo Ronaldu Reaganovi – vzbudit amerického ducha, sebedůvěru, optimismus a návrat k hodnotám, které z Ameriky tak dlouho dělaly to „shining city on the hill“.

 

Tomáš Haas: www.facebook.com/tomas.haas.1/posts/10208033414573193

_______________________________________________________________________

Nemá cenu to komentovat,, všichni víme, co to je za idioty...Musíme jít dál a dostat národ do ulic, jeden Kraus s pár blbama nás nerozhodí !!!!

KRAUS ZDECHNI SKONČILS

 

Ano, jsou to všechno zrádci.

zbavte se všech... (nasal někdo s ironií)

Dobře si je prohlédněte, je to defilé zrádců.!! (pod upoutávkou a fotografiií  SJK)

 

..pamatujte si tuhle smečku kolaborantů fašistů, sluníčkářů, chartistů, milovníků emigrantů, vlastizrádců, havloidů na jedné hromadě! (opět pod fotografií, tentokrát doplněné o jména)

 

Zvyšte bdělost po výskytu výrazů jako "studenti", „rektoři“, „umělci“, „vědci“, „představitelé církví“, „politici“, „zástupci neziskových organizací“ a „aktivisté“.
"Zesměšňujte, karikujte a ironizujte tyto symboly; tvořte o nich krátké, „úderné“ texty, fotomontáže, videomontáže."

 

Jak ale tyto dva tábory usmířit? jak komunikovat se zastánci Zemana, když na faktické argumenty neslyší? když si neověřují zdroje informací? když jim nevadí lhaní těch, ke kterým vzhlíží?

 

Banda dutých hlav podvedením prodejných kurev a zrádců !!!! Střílet do tý pakáže by pro mne nebyl problem . .... 28. říjen, Hrad

 

Více zde: www.eurasia24.cz/aktualne/item/2098-na-28-rijna-se-neco-chysta-zde-je-par-instrukci-jak-i-vy-muzete-jednoduse-a-z-domova-pomoci-ceske-statnosti-a-prezidentovi-republiky

 

Už to opravdu stačilo. Jak Zeman, tak pražská kavárna se chovají jako nebezpeční šílenci

 

Jak z toho? Dobrá zpráva je, že podle mě se Zeman DÁ porazit. Je to jen pár procent, co potřebujeme urvat. Byl jsem teď chvilku v Praze, setkal jsem se s pár kandidáty na prezidenta a dalšími lidmi. Udělal jsem si obrázek a v nějakém dalším postu to rozepíšu. Ale obecně potřebujeme kandidáta, který bude pozitivní a nebude rozdělovat lidi na elitku a plebs. Kandidáta, který rázně odstrčí všechny ty Kocáby a spol. Kandidáta, který dá lidem pocit, že ochrání jejich zájmy. Mezi námi, kandidát, který neřekne pár věcí, co se kavárně nebudou líbit, nemá žádnou šanci. No a samozřejmě potřebujeme kandidáta, který nepoleze do zadku ani Rusku, ani Číně, ale který se klidně ozve i vůči Unii. Potřebujeme Gandalfa, který i s pomocí neprávem vysmívaných hobitů porazí zlého Sarumana. Pojďme na to. www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Reklamni-expert-Mila-prazska-kavarno-poradim-ti-jak-sundat-Zemana-460321

_______________________________________________________________________

_______________________________________________________________________

_______________________________________________________________________

Za „nemravné a necivilizované“ považuje chtít po člověku, aby se zbavil svého majetku. Zákon podle něj nutí „kteréhokoli člověka k necivilizovanému výběru mezi funkcí a majetkem“. Komárkův postulát spočívá v tom, že člověk se může účastnit politického života za všech okolností a nikdo nemá právo mu toto právo upírat. Pro účast ve vrcholné politice nesmí prý být žádné podmínky, tedy jinými slovy, ministrem se může stát kdokoli.

Komárek trvá na tom, že Andrej Babiš se může zříct v souvislosti s vládní funkcí části svého byznysu dobrovolně, avšak nesmí ho k tomu nikdo nutit. Jedině prý voliči a veřejné mínění. „Je to soukromá věc Andreje Babiše,“ tvrdí Komárek. „Když mu to někdo krade, tak to je ta pravá oligarchie, kdy rozhodují lidé v zákulisí. Kradete člověku majetek,“ rozčiloval se Babišův obdivovatel, který mimo jiné prohlásil, že Babiš je v současné době „výš než my všichni tady“.

 

Všechny parlamentní politické strany s výjimkou hnutí ANO (výslovně je všechny vyjmenoval), označil Komárek za „burleskní“ a poznamenal, že na nich není vůbec nic hezkého. Již předtím opakovaně zdůraznil, že doufá, že ANO bude mít po volbách v Poslanecké sněmovně většinu nejméně 101 hlasů a prosadí „správná řešení“. Přišli jsme, abychom zvýšili kulturu zákonodárného sboru, ale bohužel se nám to nepovedlo. Až v roce 2017 vyhrajeme s velkou většinou volby, tak se napravíme a napravíme i všechny ostatní, hrozí Komárek.

 

Z čláku: svobodneforum.cz/komarek-oligarchove-kradou-babisovi-majetek-buh-by-to-neschvalil/

 

Nemá být zákon o střetu zájmů spíš norma pro společnost, pro občany a voliče? Vodítko koho volit a kdy volba kandidáta a strany odporuje dobrým mravům a zákonu?
Martin Komárek řekl v TV, co se stane, když vyhrají volby v r 2017 - všem napraví hlavy.Vstoupí, ať chceme či nechceme do našeho soukromí, zpozieav, djejich svědomí, 

_______________________________________________________________________

Dobré ránko 13. 9. Konec volné politické soutěže, dostává svěrací kazajku

Zatímco se média věnovala jiným tématům, parlamentní strany šly potichu, před volbami v roce 2017, preventivně po krku neparlamentní konkurenci. Dvěma novelami bezprecedentně posílily svoji pozici a zkusily se více zabetonovat.

 

Pro zabetonování pozic současných parlamentních stran a likvidaci možné konkurence udělali současní zákonodárci maximum. Že jde o bezprecedentní zásah do svobodné soutěže politických stran? Jistě. Jenže kdo by to řešil, když na pořadu mediálních dnů hlídacích psů demokracie byli Babiš, tábor v Letech, nebo migrační krize. Máme jen kousek k tomu, aby padaly věty typu „my bysme rádi věděli, kde je Mlíkař a kde je Profesor filosofie…“. Snad s jediným rozdílem. Společně se snahou o likvidaci mimoparlamentní politické konkurence všemi nástroji zatím nemizí lidé.

 

www.nejvic-info.cz/v-parlamentu-odhlasovali-pokus-o-likvidaci-mimoparlamentni-politicke-konkurence/

 

Schválený text tisku 569
Novela z. o sdruž. v pol. stranách a v pol. hnutích www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=7&ct=569&ct1=0&v=PZ&pn=7&pt=1

_______________________________________________________________________

Kdysi jsem fandila Slávii a kouřila Sparty.
Fandila Spaťanům i Spartakovi.
V kavárně Slavia zažila ty nejhezčí chvíle (naděje).
Věřila, že český národ si poradí se vším.
Pokaždé na Vyšehradě stála v němém úžasu nad krásou Prahy.
Když byl čas vyšlápla si na Petřín.
Věřila Živnobance (jediná banka z doby RU), stala se z ní UniCredit. 

I tu budovu jsme prodali! Co z toho zbytku je ještě naše? 

Máme vůbec přehled a v co doufat?

Máme třeba české politiky zapálené pro náš stát nebo jen co rozprodat?

 

 

 

_______________________________________________________________________

Z diskuze:

 

Jsme ve fázi za 5 minut dvanáct, za 40 dní jsou volby.- do krajů a dílem do senátu. Regiony jsou důležité, bylo rozvedeno dostatečně. Apelujte na lidi kolem sebe proč nevolit pětici zleva v průzkumech, proč volit ty, co se zatím nedokázali více zviditelnit.
V této fázi už nic jiného nelze, kandidátky jsou hotové a je na nich spousta těch, co to myslí opravdu vážně, jen se ještě neznají navzájem. Koho nevolit víme, koho volit z toho vyplyne. (Z.W.)

 

Ano, souhlasím s vámi. Pouze sleduji roztříštění sil, proti mase těch, kteří hledají vůdce spasitele a další "jednoduchá řešení". Tuším, že to souvisí s rozdílnými tužbami a očekáváními. OF mělo jasnou touhu, svobodu a demokracii, ale potom se roztříštilo jako zrcadlo. Co aspoň trochu funguje je silná společenská poptávka. Ale jak vytvořit rozumnou shodu a sjednotit většinovou sílu, která by vedla k odstavení současných darebáků a nevytvořit darebáky další? Dobré otázky a odpovědi by mohly něčemu pomoci. Většina lidí se neptá, spíš jen touží a sní. (Karel Bazika)

 

Společenská poptávka je zatím v rovině spotřebitelské a má i svoji "ochranu spotřebitele" před šmejdy a darebáky, nakolik funguje je sporné.
Kontrolní mechanismus ochrany společnosti je více než nutný, ač příliš dosud žádán není - vesměs stačí jakési poštěkávání na fb/twitteru/sítích. A to vesměs bez odpovědnosti.
Domnívám se, že tento mechanismus (zatím) je důležitější než výsledek (těchto) voleb. Příště už to může být jiné.  (Z.W.)

 

První otázka: Jak by se tento mechanismus měl jmenovat? (Dej věci jméno a ona se stane).

 

Nabízí se RADA, bylo zmíněno OF (Občnské fórum), návrhv zní: Rada fóra. Vytvářet fóra společenské poptávky v duchu POLIS. Další možností je Rada Polis. Lidé se odjakživa radili na fóru o věcech obce - polis. 

_______________________________________________________________________

_______________________________________________________________________

Náš problém spočívá v tom, že místo nějaké varianty světlých zítřků (proboha, kolikáté už?), vznešeně nazývané New World Order, (tedy Nový světový pořádek), která měla nastat po pádu komunismu, nastal docela drsný dnešek, nejlépe charakterizovaný souslovím New World Disorder (tedy Nový světový nepořádek - česky "bordel"). Proč se tak stalo?

Míra únosnosti se podle všeho zdá být překročena, nejspíš je nutné se vší vážností očekávat nástup jevů silné společenské nespokojenosti. Současná politická vrstva bude nejspíš nahrazena vrstvou jinou, velmi pravděpodobně se tak bude dít chaoticky, leckdy revolučně, povede to tudíž k velkým společenským turbulencím. Nová vrstva, takto vzniklá, opět velmi pravděpodobně, rovněž nebude žádnou elitou, určitě nebude státnicky uvažujícím konglomerátem, bude mít tendence spíše nacionalisticky dezintegrační, ale zato se bude umět rvát, bude chtít se rvát, a rvát se také bude. Poučeni těmito nehezkými vyhlídkami snad poté konečně vytvoříme podmínky pro vznik dalších Masaryků, Reaganů, Kennedyů, Adenauerů, atd., a s jistou pokorou k Bohu (přírodě, vývoji) konečně dospějeme k nikoliv světlému zítřku, ale k normálnímu životu, v rozumném soužití s těmi „jinými“. Jako to Apollo 13. S obrovským vypětím a možná i s troškou štěstí to nakonec možná dopadne dobře.

zdenkaw.blogspot.cz/2016/08/mame-problem.html (7. 8. 2016)

 

Otázka zní: Patří Česká republika mezi země vycházející z principů křesťansky orientované západní civilizace, nebo, navzdory své tisícileté tradici, vidí svou budoucnost v autokratických byzantských systémech východního typu? Jsme zemí demokratickou, nebo preferující zdánlivě pohodlný život ve státě postaveném na libovůli oligarchů, inklinující k samoděržaví ruských carů? Existují zde skutečně tyto Disraeliho dva národy, nebo se jedná pouze o jakýsi propagandistický střet, nějakou „hru na přetahovanou“ těchto dvou orientací, z nichž minimálně jedna je očividně financována protistranou?

 

Soupeření zájmů

Slavný maršál von Clausewitz kdysi řekl, že válka je pokračování diplomacie jinými prostředky. Může vůbec náš nevelký stát být v ohnisku zájmu některé ze soupeřících stran? Ale ano! Nebuďme zbytečně skromní!

Ve vojenské strategii, zabývající se možností konfliktů v 21. století, se již nějakou dobu velmi intenzivně diskutuje o hybridní válce, jejímž hlavním cílem je staré římské „divide et impera“. Tedy pomocí informační války a záškodnické činnosti neidentifikovaných jednotek způsobit rozvrat v „zájmovém území“, který vyústí v konflikt s nedozírnými následky.

Páté kolony

Podobně jako před obsazením Československa Hitlerem, či o třicet let později vojsky Varšavské smlouvy, využívá se i dnes pátých kolon (kdysi sudetských Němců, později „zdravého“ jádra KSČ) a mohutných s goebbelsovskou propagandou zdatně soutěžících informačních ataků. Co může být cílem této východní informační invaze, to předvedla ona pátá kolona při demonstračním průjezdu americké kavalérie naším státem. Jen blázen by zaútočil proti NATO, a to Rus není. Avšak „krymská varianta“ rozvratu, kdy lid český v referendu rozhodne o vystoupení z NATO, ta se přímo nabízí. Takže čím větší chaos, tím lépe, čím více zdejších lidí „zblblých“ ruskou informační tsunami, tím rovněž lépe. Hlavně že tu již dnes existují ty Disraeliho dva národy, pro které bude čím dál, tím hůře představitelné sdílet tentýž prostor. Toto si opravdu necháme líbit?

svobodneforum.cz/ruska-taktika-vyvolej-nekde-zmatek-pak-to-tam-ovladni/

 

 

Každá civilizace je založena na systému hodnot, jímž je reprezentována. I když samotný pojem "hodnota" není jednoduché definovat,[1] bývá tento systém dotyčnou civilizační entitou akceptován jako něco, co je tu odjakživa (má "božský" původ).

 

Jistěže nic nenamítám proti přistěhovalcům. Jsou to přeci naši bližní. Ovšem za podmínek, že respektují zákony naší civilizace a náš hodnotový systém. Cožpak jejich příchod má vést k destrukci naší společnosti, k převaze nám cizích hodnot, které nás hrozí zničit pod heslem multikulturalismu?

Takových příkladů existuje celá řada. Západní civilizace jako by ztrácela energii a vůli dále existovat, jako by skutečně nejdříve nabízela a v současnosti již téměř podávala demisi ve svém vlastním prostředí, rezignujíc na svůj hodnotový systém, jehož zhroucení nemá sílu zabránit.

 

Na druhé straně tento "energetický boom" vedl k razantnímu snížení cen hnědého uhlí, které se masově dováží do "ekologické" Evropy pro použití v klasických hnědouhelných elektrárnách. Silná "zelená" hnutí v Evropě razantně protestují proti těmto posunům, a protože protestují i proti "shale" technologiím (o jaderné energetice nemluvě), dostává se Evropa do těžké nejen energetické, ale i sociální situace. Postupně je totiž omezována aktivita v těžebních oblastech, což vede k zavírání dolů a k masovému propouštění (např. Ostravsko), konsekventně k hrozícím sociálním nepokojům.

 

Násilné až křečovité lpění na lety vzniklých klišé, která trvají na všemoci vědy a především nových technologií, přičemž pod čarou z nich vytvářejí nové pseudo-systémy hodnot pro frustrovanou společnost, má vesměs negativní dopady. Protože téměř vždy jde o do nového hávu zahalené staré a přízemní skupinové ekonomické zájmy, může to mít jediný důsledek. Frustrace společnosti těmito falešnými proroky znovu a znovu podváděné může vést k sociálnímu výbuchu těžko odhadnutelných rozměrů, svým způsobem až k destrukci stávajícího řádu.

[1] Hodnoty jako metaforu zavedl do filosofie německý myslitel Rudolf Hermann Lotze v polovině 19. století, aby naopak vyjádřil to, čím se naše hodnocení řídí nebo orientuje. Na rozdíl od starších pojmů dobra a zla nebo ctnosti a neřesti, které mají absolutní povahu (buď – anebo, ano nebo ne), počítá pojem hodnot s tím, že i naše hodnocení bývají odstupňovaná (více - méně, lepší – horší) a často vycházejí z porovnávání.

cepin.cz/cze/clanek.php?ID=1194 (24.9.213)

 

 

_______________________________________________________________________

Festinger kognitivní disonancí rozumí napětí mezi dvěma protikladnými, navzájem se vylučujícími obsahy vědomí, které se stává výraznou hnací (motivační) silou. Ta nás tlačí k tomu, že raději změníme obsahy vědomí, aby odpovídaly našemu chování, namísto abychom změnili naše chování, aby bylo odpovídalo obsahům vědomí.

Snadnější je něco si odůvodnit, než něco udělat.

Představme si, že v historickém archívu najde badatel dva dobové dokumenty o nějakém panovníkovi. Jeden tvrdí, že žil v askezi, druhý obsahuje rozsáhlou milostnou korespondenci a dokazuje, že byl "děvkař". Protože před několika lety vydal náš historik o tomto panovníkovi uznávanou knihu, kde pracuje s myšlenkou, že to byl 'významný světec vlasti', je pravděpodobné, že druhý dokument téhož večera uloží hluboko do svého trezoru tak, aby jej nikdo nenašel. A první dokument uveřejní jako nový důkaz své teorie. A stane se ještě uznávanějším historikem.

 

Přesně takovým způsobem funguje naše mysl: když se setká s informací, která je protichůdná vůči něčemu, co je v ní už obsaženo a na čem si osobně zakládá, tento nový obsah vytěsní. Lidově se tomu říká, že slyšíme jen to, co chceme slyšet. Anebo, pravda bolí.

Článe končí:

A pak je tu ještě možnost být k sobě upřímný a tuto bolest vydržet. Vybírat si stále tu těžší cestu.

ografologii.blogspot.cz/2010/01/kognitivni-disonance.html?m=1
 

Poznámka: Souvisí s 10. 8. - Jinak myslíe, jinak mluvme a jinak jednáme

_______________________________________________________________________

Kacířské eseje o filosofii dějin (Jan Patočka)
Práce z roku 1975 pohlíží na filosofii dějin z hlediska tří pohybů lidské existence. Na úsvit dějin se dívá jako na prožívání mytické, samozřejmé skutečnosti, jež později ovládl logos, rozum, racionalita. Ta původně znamenala snahu pochopit člověka a svět, od 16. století však na pochopení a vnitřní formování člověka rezignuje a soustředí se na vnější svět, který se navíc snaží spíš ovládnout než pochopit. Tento vývoj vedl k jednostrannému rozvoji techniky a nakonec vyústil ve století válek a velkých otřesů. Člověk by měl proto sám sebe a svůj život nahlédnout jako bytí v celku, v celkové souvislosti jeho smyslu a jeho bytostné vztaženosti ke smrti. Jedině tak budeme moci bojovat proti pravdám, které se nám vnucují zvenčí, a jedině tak dosáhneme života ve spravedlivé polis a budeme umět žít „život v pravdě“.

Tři pohyby lidské existence

• Pohyb zakotvení
• Pohyb práce a boje (z boje za svobodu vznikl "duch polis", kterým je "duch jednoty ve sportu")
• Pohyb průlomu a pravdy - k dosažení celku světa.
   

Zhruba před 500 lety došlo ke zvratu od mytického k méně humanitnímu (lidskému), k ovládání místo pochopení a hledání shody - pravdy. Přesto má naše kultura kořeny právě zde, sdílí její tak často vzpomínané hodnoty.

Řecká mytologie měla obrovský vliv na kulturu, umění a literaturu západní civilizace a zůstává součástí západního jazykového dědictví. Básníci a umělci od dávných dob dodnes čerpali z řecké mytologii inspiraci a nalézali přetrvávající význam a platnost v jejích tématech

_______________________________________________________________________

Dobré ránko 10. 8. Jinak myslíme, jinak mluvíme a jinak jednáme (Z.K., 1972) 

 

".... v našem vystupování tak dochází k jisté neshodě a rozporu v jednání", tak nějak kometoval Z. K. svoji úvahu. Článek T. Halíka mi toto připomněl.

 

moci říkat vždy jen to, co si skutečně myslím, co odpovídá mému svědomí, rozumu a zkušenosti. V tom je má služba společnosti. Kdysi jsem Bohu slíbil, že se budu chovat takto, a nechci za žádnou cenu ten slib porušit. To samozřejmě neznamená, že se nemohu mýlit. Nemám patent na pravdu. *)

 

 už od jisté doby výroky Miloše Zemana neberu vážně. On ví, že není schopen nabídnout společnosti pozitivní myšlenky a vize, tak se snaží udržet si pozornost médií skandálními, často vulgárními výroky, víc od něho už čekat nelze. Ty výroky vypovídají něco spíš o něm než o mně.

 

Takže ten strach je opravdu iracionální. Ale já se mu snažím nějakým způsobem rozumět. Ti uprchlíci slouží zřejmě jako nějaké projekční plátno, promítá se tam nějaká hlubší nejistota. To, že se lidé obávají o narušení naší identity, prozrazuje, že vědomí naší identity, toho, kam patříme, je v současné společnosti velice slabé. Proto se u nás tolik snaží ruská propaganda. 

 

Pálením knih a vyvoláváním nenávisti k jedné skupině obyvatel začínal v Německu nacismus, konvičkovci jsou jeho mentální odnoží a podle toho je třeba s nimi naložit. Navíc jako by přesně plnili zadání džihádistických extremistů – provokovat a urážet muslimy, kteří jsou dobře integrovaní do společnosti, a nahánět je tak do náruče extremistů. Nevím, zda jsou tak hloupí, že si to neuvědomují, nebo tak zaslepení zlobou, že se ochotně stávají šiřiteli toho, čemu vyhlašují válku – ke své existenci potřebují extremisty, tak si je vychovávají.
Policie a soudy tady nesmějí zůstat nečinné a kdokoli k tomu mlčí, nese spoluvinu. Konvičkovi neonacisté jsou nebezpečné zlo, které nelze ani v nejmenším podceňovat. Je třeba dát jasně najevo, že tento druh hlouposti, fanatismu a nenávisti tady opravdu nechceme a nestrpíme. 

 

Co to udělá s Evropou, je nyní otevřené. Bude jistě mnoho šílenců, kteří se budou snažit tento krok následovat. Pro nás by opuštění Unie znamenalo podobnou ekonomickou a politickou sebevraždu, jakou bylo odmítnutí Marshallova plánu po válce, tvrdý pád od Západu na Východ s tragickými následky včetně další vlny emigrace nejvíce kvalifikovaných lidí. 

 

Na druhé straně je nezbytné, aby i vedení Unie zpytovalo po brexitu svědomí a usilovalo o reformu, která učiní integraci srozumitelnější pro všechny občany. 

www.euro.cz/politika/halik-zeman-chtel-aby-mne-cirkev-podrizla-1298830

 

*) "Pravda je plná shoda mezi míněným a daným. Nejde přitom o nějaký zážitek shody, nýbrž o bezprostřední zkušenost, evidenci či intuici, který se ovšem dá případně korigovat.", Husserl, badatel přirozeného světa.

 

Jan Patočka, další jejich (Husserl a Heidegger) pokračovatel: Nepolemicky navázal na Heideggerův výklad o řeči jako prostředí „odmykání“ a rozumění světu. 

Řeč jako prostředí k nalezení shody.

Před pěti měsíci jsme si tu povídali o vaší rodné zemi, tureckém Kurdistánu. Můžete našim čtenářů povědět, kolik bylo za tu dobu v Turecku zmařeno kurdských životů a jaké operace prováděla turecká armáda za hranicemi v Sýrii?

Těch pět měsíců s ohledem na rychlost událostí na Středním východě bylo neuvěřitelných, není snadné všechno sledovat a vstřebávat a pak se následně snažit dojít k syntéze a prognóze do „budoucna“. V syrském Kurdistánu je nejzásadnější událostí prolomení vyznačené „červené linie“, tj. levého břehu řeky Eufrat, jak ji označil Erdoğan. Červenou linii podle Erdoğana nesměli Kurdové překročit. Teď je levý břeh Eufratu prolomen! Kurdové s pomocí USA, Francie a Ruska Eufrat překonali a nyní se snaží konečně spojit Afrínský kurdský kanton se zbytkem syrského Kurdistánu.

V těchto pěti měsících byly také postaveny v syrském Kurdistánu dvě přistávací dráhy pro americké a francouzské letouny. Teď mají jak Francie, tak USA v syrském Kurdistánu vojenské základny, kde cvičí kurdské paramilitantní jednotky, aby se z nich jednoho dne mohla stát regulérní státní armáda.

Přitom těch pět měsíců probíhala neuvěřitelná diplomatická válka vyhlášená Erdoğanem proti Západu. Erdoğan požaduje, aby USA a západní svět vnímaly syrskou kurdskou stranu a její bojovníky jako teroristy. V tom ale přes úspěchy, které má v jiných otázkách, pokaždé narazil na neprolomitelnou zeď ze strany USA, EU, ale také Ruska. Všechny tyto mocnosti tento vnucovaný postoj odmítly a pokračovaly ve zintenzivňování své spolupráce právě s kurdskými složkami, které od prvních okamžiků vzniku Islámského státu světu ukázaly, že jedině ony umí a chtějí efektivně bojovat s Islámským státem!

To, co se za posledních pět měsíců odehrávalo v Turecku, není tak radostné jako to v Sýrii. Turecko za tu dobu na svém území téměř zlikvidovalo pět kurdských historických měst; útočilo na tato města letadly, tanky a děly, jako by to byla města v nepřátelské zemi a ne v její vlastní. (Přitom víme, že i ve válce s cizími státy platí jisté mezinárodní úmluvy o ochraně civilního obyvatelstva. Ty turecká armáda nerespektovala.)

Nejtragičtější na tom byla kompletní devastace historického centra kurdského města Amed (turecky Diyarbakır)! Zničení historického centra města, které Kurdové vnímají jako svoji neoficiální metropoli a které bylo chráněno organizací UNESCO. Z tohoto tisíc let starého centra nezůstalo vůbec nic, a přitom se to vše odehrávalo před očima civilizovaného světa a za naprostého nezájmu (či politické cenzury?) jeho médií.

Počty mrtvých kurdských civilistů se pohybují v tisících a téměř 360 000 tisíc Kurdů zůstalo ze dne na den bez střechy nad hlavou a jsou na útěku Tureckem. Dovolte mi srovnání – kdyby Izrael zničil v Gaze jen jednu desetinu toho, co zničily turecké „bezpečnostní síly“ v kurdských městech, celý svět by o tom věděl a dal by to Izraeli znát. V případě Turecka ale všichni mlčí. Jak je to možné?

 

Jaký vliv by mělo případné vítězství „pučistů“ na imigraci uprchlíků z Blízkého východu (kteří žijí v tureckých uprchlických táborech) a jaký vliv na něj má nynější zostřování Erdoğanovy linie po jeho vítězství?

Já už turecké vojenské puče trochu znám, protože jsem za svého života viděl už čtyři. Kdyby pučisté zvítězili, rozhodně by udělali vše pro zlepšení svých vztahů jak s USA a EU, tak pochopitelně i s NATO. Neučinili by nic, co by tyto státy či instituce „rozzlobilo“. Konec konců to prohlásili ve své první deklaraci při obsazení státní televize a rozhlasu. Pučisté se v minulosti vždy snažili, aby své vztahy se sousedními zeměmi uspořádali mírově a v duchu spolupráce. To, že vždy brutálně potlačili lidská práva v samotném Turecku, je věc jiná. Posílen dalším vítězstvím bude nyní Erdoğan v případě potřeby bez ostychu otevřeně využívat uprchlíky (kteří jsou z velké části důsledkem jeho vměšování do syrských záležitostí) k vydírání Evropy, a to v daleko větší míře než doposud.

www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2016/31-2016/mudr.-uzunoglu-turecky-prevrat-ztroskotal-protoze-nemel-ideologicky-homogenni-vedeni.

Martina: Vy říkáte znova nabýt důležitost západních hodnot, které stmelují naši civilizaci. Ale vidíte to reálně? Vidíte vůbec v nás ten potenciál?

Luděk Frýbort: Ano, ten potenciál bych viděl, jen by to naše intelektuální elity musely vzít za své. Což nepokládám tak zcela za vyloučené, neboť ještě nebyla zrušena demokracie. Já teda demokracii nepovažuju za flastr na všechny rány, ale přeci jenom je to určitý systém a dává člověku možnost volby.

Měli bychom hledat cestu zpátky k myšlení na dlouhé časové úseky. To bylo naší civilizaci vlastní 

......................

Luděk Frýbort: Já jsem přeci jenom neodolal tomu, abych tam dal z části optimistický závěr. Já o něm nejsem sám moc přesvědčen, nicméně nechtěl jsem, aby ta knížka byla celá strašlivě ponurá, bezvýchodná. Takže já jsem tam tomu dal závěr, že určitá menšina evropských lidí najde útočiště, kam ten islám nepronikl a tam začnou znovu. Znovu, protože ta civilizace, která se rozpadla, už se nedá obnovit. 

 

Luděk Frýbort: Jak vidíme příliv ubohých lidí, kteří přicházejí v zoufalství, naše reakce je pomoct jim. Jenže ta pomoc je, abych tak řekl, starýho kozla platná. Protože má jeden dosti podstatný důvod a tím je neskutečné přemnožování. Je to víceméně skoro všude mimo Evropy a Severní Ameriky.
Třeba Jemen během posledního půlstoletí zvětšil počet obyvatel na sedminásobek, v Egyptě přibývá každým rokem milion lidí. Když Napoleon v Egyptě nařídil sčítání lidu, došlo se k číslu 2,5 milionu, dneska je to 90.
Tak my teda z bolavého srdce přijmeme několik tisíc postižených lidí. To na té věci ale naprosto nic nemění, protože tolik se narodí za půl dne.
Můžeme upokojit své svědomí a přijmout migranty, ale nemůžeme problém tímto způsobem vyřešit.

www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/prijmutim-migrantu-ukojime-svedomi-ale-nevyresime-problem-rika-ludek-frybort--1514466

 

Z článku - Petr Bahník, historik, předseda Akce D.O.S.T. a zakladatel petice Křesťané na obranu před ilegální migrací: www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Zabijaci-ve-francouzskem-kostele-a-podrezany-farar-Cesky-katolik-odkryva-dulezitou-vec-Tento-utok-se-pry-od-predchozich-odlisuje-446455

 

K obojímu je třeba říci jedno. Obojí je spojeno s masovou migrací, jde tedy o dvojité nebezpečí, kterému nyní Evropa musí čelit. Často se říkává, co máme dělat, dokud je čas. Pro oběti teroristických činů už čas není, pro ně už je pozdě. Pokusme se o těchto věcech hovořit a pokusme se najít cesty, aby nebylo později pro nás.

Francouzský prezident Holland prodlužuje výjimečný stav. Měli bychom ho dále prodlužovat a je vůbec k něčemu? Měli bychom dělat radikálnější opatření? A naopak, neobáváte se, že se tím připravíme i o část svobody?

Obávám. Každého takového kroku omezující občanská práva a svobody se obávám, ale samozřejmě jsou situace, kdy je nezbytné myslet na bezpečnost občanů. Což by se mělo projevit razantními kroky v zahraničně politické oblasti, v obraně země, posilování obrany hranic a nikoliv v omezování svobod občanů, kteří se nacházejí uvnitř obležené pevnosti. Tam je důležité, aby tato opatření byla adresná a bylo vyjasněno, proti komu se vlastně bráníme. Často se to zevšeobecňuje na boj proti každému nebezpečí terorismu, ale vždyť tu žádný jiný nemáme. Neslyším, že by příslušníci nějaké bratrské církve napadli katolické kostely, nebo obráceně. Všichni víme, odkud to nebezpečí hrozí a je třeba se bránit nikoliv zpřísňováním zákonů a odebíráním zbraní. To je absurdní, v podstatě odzbrojují evropské občany, aby se nemohli bránit a zároveň otevírají brány potencionálním teroristům.

 

.... Opatření poháněná politickou mocí na podporu bezpečnosti jsou nutná, ale je třeba si vyjasnit, proti jakému nebezpečí se bráníme. Aby to bylo pojmenováno a nebylo zneužito politikou. Toho se obávám, protože čím více nebezpečí roste, stoupá popularita politiků, kteří někdy bývají označování mainstreamovými médii za extremistické a podobně. Je potřeba se zamyslet, jestli některé demokratické principy jsou v této situaci na místě, protože těmto politikům dávají velkou možnost prosadit se.

 

Donald Trump v nedělním rozhovoru pro program NBC Meet the Press řekl, že útoky jsou chybou Francie a Německa: „Je to jejich vlastní chyba. Protože dovolili lidem přicházet na jejich území.“ Souhlasíte s tímto výrokem?

V jistém smyslu je to pravda, protože imigrační politika byla pochybná. Už jsem zmínil, že za hlavního viníka považuji multikulturní svět a jeho bludy. V těchto výrocích je však třeba držet se zpátky. Je to jako bychom řekli, že za nálety na Londýn si Anglie mohla sama, protože měla svého Chamberlaina. Vše má nějaký vývoj a je dobré si pamatovat, kdo a co z politiků říkal, co mohli udělat a kdo a jak to kritizoval. Vzpomínám si na velkou show kolem prezidentské kampaně Jean-Marie Le Pen. Ne, že bych patřil k jeho obdivovatelům, ale kdyby se prosadil proti korupčníkovi Jacques Chiracovi, situace ve Francii by třeba také byla jiná. Je fakt, že svět se nemění sám a dějiny se neutváří samy od sebe. Mění se a tvoří je lidé, každá situace má své viníky a je třeba se ptát, co dělat, abychom tomu nebezpečí čelili.

Změnil se nějak váš názor na muslimy kvůli migrační krizi, nebo útokům v posledních měsících v Evropě?

Do jisté míry ano, ale spíše méně, než více. Já jsem si nedělal žádné zvláštní iluze, protože znám dějiny islámu. Jsem i historik a zabývám se studiem jednotlivých proudů, odlišnostmi a v celku jsem si nedělal iluze. Spíše jsem si dělal iluze o naší bezpečnosti. Měl jsem dojem, že jsou vzdálenou kulturou, která se rozvíjí ve svých teritoriích. Kultura jiného okruhu, která má své dějiny a pro nás by mohla být jen jakési vzdálené exotikum jako z Pohádky jedné a tisíce noci. Ve chvíli, kdy dochází k masivním přesunům a přinášejí tuto kulturu s sebou a chtějí šířit víru všemi prostředky, tak v tu chvíli jsem zbystřil a míra obav se přirozeně zvýšila.

 

Co byste vzkázal lidem ve Francii a v Německu v těchto těžkých časech?

Samozřejmě účast a soustrast, protože ten útok není veden jen proti Francii a Německu, ale je veden proti celé evropské společnosti, proti anticko křesťanskému dědictví, všem našim hodnotám, které jsou nám milé a proti naší svobodě. Geograficky nejsou zvlášť vzdálení a nebezpeční migrantů se nás samozřejmě vážně dotýká. Je třeba říci, že v tomto s občany západních zemí soucítíme a držíme si všichni dohromady palce. Modleme se za to, abychom dokázali situaci vyřešit, což nepůjde bez pravdivého náhledu, kdo je protivníkem, co je naše identita, kterou hájíme a pokud otevřeme oči, tak bychom mohli zabránit ještě větším útokům, které by nás mohli čekat.

Zmínil jste, že musíme pojmenovat viníka a toho, proti komu stojíme. Proti komu tedy stojíme?

Hlavním viníkem je idea multikulturalismu, se kterou je třeba se rozejít. Je třeba říci, že jsme tu doma, je to naše země a chceme, aby to tak i zůstalo. Svět mění lidé, buďme tedy těmi, kdo svět změní na takový, jaký ho chceme mít.

A konečně, zcela zásadní věc: věří se, že v západním společenství je „vůle lidu“ poslední a konečnou instancí. To ale je pravda jen v tom smyslu, že o tom, co je spravedlivé a správné, musí člověka, veřejnost, lid, přesvědčit a získat je pro to. 

Že je to základní předpoklad stabilního a dobrého politického uspořádání. To, na čem vposledku záleží, není ovšem vůle většiny, ale vláda spravedlnosti a pravdy, jednoduše řečeno: Boží vůle (dovedu si představit, jak to většina čtenářů strašně nerada slyší, ale to mi je fuk). Tu není možno nijak dokázat, ani nijak kvantifikovat. Je to věc osobního přesvědčení, a člověk o ní může své bližní přesvědčit (a to je v demokracii nezbytné) tím, že o ní vydává svědectví, vlastně zprostředkovaně, svými slovy a svými činy. Funkční evropská demokracie, jak se vyvíjela od osvícenství, stojí na tomto zřídka vyslovovaném, ale neodmyslitelném základě. Problém je v tom, že o tom dost často neví, a degeneruje v prázdné a bezbranné doktrinářství, jaké teď Západ projevuje vůči Erdoganovu Turecku, Putinovu Rusku a dalším.

Vím, jak je těžké zrovna tohle vysvětlit. Odvolávám se proto na člověka povolanějšího, než jsem já, na českého protestantského filosofa Emanuela Rádla. Ten v roce 1935 v eseji „Německá revoluce“ (v níž kritizoval Hitlera a nacismus) napsal:

„Tuto jest třeba vyložiti důležitou věc o lidovládě, kterou dnešní malodušní obhájci demokracie přehlížejí. Lid opravdu demokratický jest pod zákonem pravdy; posledním slovem demokracie není „lid“ ani „většina“, nýbrž jsou jen praktickou pomůckou dáti průchod pravdě. 

 

Pravda, spravedlnost, blaho lidí na tomto světě je cílem politiky, hlasování lidu jen prostředkem. 

 

Kdyby se našel lepší prostředek než volby, nahradíme je beze všeho tímto lepším prostředkem.

Z toho důvodu samy volby a sám hlas většiny nic nezabezpečují, když před nimi nebyla provedena veřejná diskuse, v níž volič měl možnost slyšet různé návrhy na úpravu politických nesnází, návrhy, které musí pocházet od odborníků. „Soud lidu“ má jen tehdy cenu, bylo-li soudní řízení náležitě provedeno, a nikdy není posledním rozhodčím, neboť lid se mýlívá, jako se mýlí jednotlivci; proto musí mít i menšina svá práva a proto musí být vždycky možno odvolání od soudu lidu ke svědomí jednotlivcovu…

Z toho důvodu jest taky mylné mínění mnohých dnešních obránců lidovlády že by pro ni bylo obzvlášť podstatné všeobecné a tajné hlasovací právo, parlament, poslanci, vláda odpovědná parlamentu, vláda většiny. Tito obránci zmechanizovali demokracii a učinili z ní pouhou instituci. Ne že by tyto věci byly vedlejší; institucí jest zapotřebí, ale hlavní věc jest, že demokracie jest vládou rozumu, pravdy, spravedlnosti, čestnosti, kdežto volby a parlament jsou jen prostředky k takové vládě; nerozumný parlament není demokratický a nečestnost není správnou lidovládou, ani kdyby byla kryta největší většinou.“ ....... konec citace z článku, který stojí za to si prožít.

 

Jsou věci a jevy módní (třeba Pokémoni) a ty hodnotné. Mánie Pokemonů ukazuje na snadnou manipulovatelnost, ochotu někam se nechat vést s vidnou získání virtuálního úspěchu Propojení virtuálního světa s realitou. Virtuálno nabývá na síle, přesto hráči musí stát nohama na zemi, kráčet po ní. Nebo jednou začnou lítat, když to někdo narogramuje?

 

 

Pathos plodí pompéznost, pompéznost plodí aroganci, arogance plodí násilí, násilí plodí tyranii.... Benjamin Kuras, Tao síchu

To, že mladí lidé utíkají pomáhat islamistům, není z důvodu frustrace ze západní společnosti, nedostatku aktivit, vzorů?

Já bych souhlasil s tím slovem frustrace. Čím žije moderní civilizace? To je plocha. Nemá co nabídnout. Když se podíváte na desítky programů v televizi, to je samé vraždění, sex, zábava. To lidé hltají a svým způsobem jsou s tím spokojeni. Místo kultury zde vzniká něco plochého. Je pod tlakem showbyznysu. Prostě kšeft.

Tato civilizace prý jde do fáze zlomu. Nebo dokonce končí?

Myslím, že končí. Jde o to, aby se něco nového narodilo. O to jde. Říká se, že Luther byl dotázán, co by dělal, kdyby věděl, že druhý den bude konec světa. On řekl – nasázel bych stromy. A já se domnívám, že je čas sázet stromy. Možná je to jediná možnost, aby ten konec nepřišel. Ale v každém případě sázejte stromy!

Přichází tedy doma netechnická, ale humánní, aneb je to s lidským plemenem hodně špatné?

Já bych řekl, že lidské plemeno je na tom hodně špatně v důsledku civilizace, kterou si vyrobilo. Samo o sobě ale ne. Tento konzumní způsob společnosti znásilňuje nynější pokolení. Ježíš hlásil chudobu, on byl chudý. To byla jiná chudoba nežli chudoba Diogénova sudu, což byla okázalost. Nejde o to se vrhnout do nouze, ale znát míru věci a nepřekračovali jsme meze toho, co nutně nepotřebuji. Dnešní hypermarkety vás přesvědčují, že to musíte koupit… Je historka o Sokratovi, který přišel na athénský trh, rozhlédl se a řekl – to jsem nevěděl, že je na světě tolik věcí, které nepotřebuji. To je moudrost! My žijeme v přepychu a lidé si stěžují. A žijeme v nadbytku. Jde o to, abychom jako jedinci řekli – tohle nemusím mít, tohle nepotřebuji, to by měl mít někdo jiný místo mne. A to je, řekl bych, chudoba metodická, programová.

Co tedy potřebujeme?

Obrazně: sázet ty stromy. Sledovat jak strom roste, sílí, že přije čas kdy nám dá plody. Před tím ale potřebuje spoustu péče, zlévání, včelky k opylování plodů, světla, vláhy, prostor, také slunce. Ne nadarmo se dobrá invetice srovnává se stromem, že sílí s časm. Podobné je to s humanitou.
Nastává doba, kdy budem pogramově normováni nebo jen něco chybí na trhu? Chybí nám program vlastní orientace nebo sebeřízení. To supermarkty nenabízí.

Máme tisíce knih a denně tisíce článků i rozhovorů, máme technickou civilizaci, co chybí je reakce. Reagovat na sebe, mluvit, tvořit, vytvářet kruhy, v nich sázet ty "stromy". 

 

 

 

"Zlo je prostor, který nebyl vyplněn dobrem", citát starý cca 100 let.

A zlo se jak vidno rozvíjí, mutuje a putije. CO S TÍM? :)

"Jednota v rozmanitosti" a Óda na radost, motto a hymna EU.  Přesto těžko nalenete článek či prosov, kde se nemuví o integraci. Integrce střídá "xenofobii". Ale integrace je fomou xenofie z různosti.

 

Nejnovější incidenty podle AFP podtrhují dlouhotrvající napětí mezi italskými orgány a čínskou komunitou v zemi, která v Itálii sice ekonomicky prosperuje, zároveň je ale pravidelně obviňována z toho, že neprojevuje žádný zájem o integraci. Číňané taky údajně posílají miliony eur z nezdaněných zisků zpět do Číny.

Zdroj: https://m.zahranicni.eurozpravy.cz/eu/160904-tisice-neintegrovanych-migrantu-strety-s-policii-nelegalni-byznys-mesto-ma-velke-problemy/

 

Když se to vezme kolem a kolem, situace připomínající dobu 1861-1865, kdy: Jih usiloval o mnohem větší autonomii jednotlivých států v Unii, se kterou Sever, který prosazoval silnější centrální vládu, nesouhlasil.
Dobu zhruba 80 let po Dni Nezávislosti (dnes 240 let) a 80 let je doba zapomnění, nebo též opuštění původní vize.

 

Sociální integrace - budování soudružné společnosti...... Se zatím moc nedaří, PROTOŽE kulhá a absentuje:

Morální integrita – čestnost, poctivost, bezúhonnost v mravním smyslu.

 

Další zajímavý článek, už titulek naznačuje jeh "kvalitu", ale...: www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Merkelova-popravi-Junckera-ktery-snida-konak-V-Evrope-se-schyluje-k-prevratu-443306

 

„Všichni jsou rozhodnutí o tom, že nová jednání budou vedena Evropskou radou – tj. 27 ministerskými předsedy – a ne Komisí, eurokraty a evropskými ‚teology‘ v Bruselu,“ sdělil Telegraphu zdroj v britské vládě.

 

Angela Merkelová se obává rostoucího názorového rozkolu v Evropě, ke kterému dochází mezi Junckerem, který spolu s francouzskými a belgickými lídry neustále volá po „větší roli Evropy“, a těmi, jako je sama Merkelová a její všemocný ministr financí Wolfgang Schäuble, kteří takové uvažování považují za chybné.

Hlavní rozdíl v post referendovém evropském diskursu se objevuje v přístupu k Velké Británii. Zatímco Francie je pro tvrdý postup proti „zrádci“ a již si mne ruce nad perspektivou přesídlení evropského finančního centra do Paříže, Německo vystupuje mnohem obezřetněji.

„Německo v tichosti buduje alianci s Polskem a ostatními východoevropskými a pobaltskými státy, které na rozdíl od zemí jako Francie, Itálie a Belgie o rozšiřování pravomocí evropských institucí nestojí.“

Zdali si sedmadvacetičlenná Evropa dokáže udržet jednotný přístup k Velké Británii, se ukáže 16. září, kdy se zástupci všech zemí setkají v Bratislavě, aby dále probrali svou pozici vůči Velké Británii.

 

Politické strany původně vznikly jako líhně pro formulování vizí, to, že se z nich staly inkubátory technologů moci nenapravíš tím, že opustíš systém politických stran. Pouze docílíš toho, že to co se dnes odehrává pod prapory stran a je to pořád alespoň v základu přehledné se přetaví v dokonale utajené a zákulisně vytvořené spolky jedinců účelově spolupracujících pro vlastní prospěch.... Pavel S.

 

Diskue se odehrávala pod vyjádřenm prezienta o referendu: 

„Nesouhlasím s těmi, kdo jsou pro vystoupení z Evropské unie. Ale udělám všechno pro to, aby bylo referendum a aby se v něm mohli vyjádřit. A totéž k vystoupení z NATO.“
 

 

Diskuze sklouzla od referenda k odvolatelnosti politiků, volebnímu systému až k porovnání systémů většinového a  poměrného.

Refendum je většinový systém. Obdobně volba prezidenta a senátorů.

Vyváženo poměrným systémem Parlamentu, krajů a obcí. 

 

Čím je ale vyváženo rozhodnutí referenda?

 

Tímto diskuze zvadla a umřela. Nejsme zvyklí klást si otázky a umět si na ně odpovědět. Stále se čeká na jaksi sdělení shora.

 

Článek Jiří Payne: Model evropské integrace v dnešní podobě byl záměrně navržen Jeanem Monnetem tak, aby nekontrolovanou moc získali úředníci a aby nebylo možné úmyslný demokratický deficit odstranit. Dá se to dokázat z jeho poznámek a korespondece. Každý, kdo trochu porozuměl možnostem, jak uspořádat veřejnou správu, potvrdí, že neexistuje žádný myslitelný přechod od stávajícího modelu integrace k nějakému novému, který by odstranil demokratický deficit a který by umožňoval další vývoj.

Evropská unie je dnes v podobné slepé uličce, jako bylo Československo na podzim v roce 1991. K fungující federaci neexistovala žádná cesta, utopická vize dvojdomku byla jen přeludem, pokračování stavu by znamenalo hospodářský rozvrat, nejistota by eskalovala napětí. Jedinou možností bylo pokojné a pokud možno ústavní rozdělení. Rychlé rozdělení předešlo růstu napětí a konfliktům. Evropská unie sní o tom, že existuje nějaký osmadvacetidomek. Tomu se při našich zkušenostech musíme smát. Osmadvacetidomek neexistuje, stejně jako se nepodařilo najít ani sebemenší náznak existence dvojdomku.

Obecně platí, že přechod od konfederativní spolupráce států k federaci je proces bolestivý a nesnadný. Dějiny USA nám ukazují, že cesta k federalismu vede přes ukrutnou občanskou válku. Jenže tehdy byl stát jednoduchou hračkou proti tomu, co musí stát zajišťovat dnes. Není sebemenší důvod domnívat se, že by se mohlo podařit najít za složitějších podmínek pokojnější cestu.

 

Nenávistné emoce se ale uvolnily i na straně úředníků a politiků v Bruselu, ovšem proti Británii. Na tyto emoce naskočila média svou jednostrannou propagandou. Již nyní summit Britům jednomyslně vzkázal, že nemohou počítat s žádnými výhodami, že jednání budou složitá a zdlouhavá. To je nejhorší způsob, jak mohli zareagovat. Odveta. Přesně tak začínala válka v Jugoslávii.

Protože jsme tehdy prostudovali velice podrobně chyby doprovázející rozpad Sovětského Svazu a Jugoslávie, věděli jsme, že při dělení Československa bude nutná velkorysost přeshující všechny naše předstvy, pokud chceme zachovat dobré vztahy mezi Českou republikou a Slovenskem. Dnes si troufám tvrdit, že se to povedlo a že se to vyplatilo. I když jsme někdy zatínali zuby. Vždycky jsme si připomínali, že sebemenší revanšismus se nevyplatí oběma stranám.

Proto zůstává rozum stát z nezodpovědného jednomyslného vyjádření rady předsedů vlád, že Británie může očekávat odvetu. Přitom musí být každému jasné, že sebemenší pokus o odvetu přinese škody utrpění oběma stranám. Právě tato první oficiální reakce EU ukazuje, jak něšťasná je politika, kterou EU provádí, a je i důvodem, aby další země co nejrychleji Británii následovaly. Jediné, čeho tím Brusel dosáhne je to, že integrace bude rychleji a rychleji ztrácet podporu občanů.

 

Rozdělení československé federace bylo náročné, ale zvládnutelné. Nedošlo k dramatickým problémům.  Vystoupení z Unie je nesrovnatelně snadnější. Nevznikají žádné nové subjekty mezinárodního práva, nepíše se ústava, nemusí vznikat nové ústavní pořádky, neřeší se sukcese v mezinárodních organisacích. Rétorika bruselských byrokratů, která straší, jak budou jednání složitá, je jenom dalším potvrzením revanšistických emocí.

Pro vyjednávání ale zcela nesporně platí: Čím více bude EU komplikovat brexit, tím více poroste odpor vůči ní. Nejen v Británii, ale i ve všech členských zemích.

Politikové EU a Brusel mají dvě možnosti: Zvolit si jugoslávskou nebo československou cestu.  Zatím to ale spíš vypadá na cestu jugoslávskou.

Článek: https://www.payne.cz/WP15/ 

 

 

Jednoduchá odpověď.Hledá se vůdce,který by to dokázal lidem vysvětlit a začít využívat internet k přeměně pol.systému.Samozřejmě by nesměl dělat politiku k vlastnímu obohacení.(Což je dnes hlavním cílem všech rádoby politiků).Takže to asi nepůjde,pokud nebudeme tlačit dopředu a pomáhat těm nejschopnějším.Pokud se budeme i nadále bát nového s možnými,ale řešitelnými riziky,pak šance není.

 

 

Hledá se fenomén, který dokáže osvětlit, že užití internetu k přeměně politickému systému je reálné. Nejedná se o politikum ale o nástroj, schopný společnost posunout k vytouženému cíli.

Místo kde se nacházíme je seismický bodem otřesů politických stran, propadající se a třesoucí se země, bod A. My se potřebujeme z tohoto bodu přesunout jinam, do místa přívětvého postedí, bodu s jinými souřadnicemi.

Jako první se nabízí, že fenomén bude vůdce. Fenomén bude soubor logických kroků, nebo-li "kuchařka", kdysi nazýváno HELP.

 

 

Evropské komise Jean-Claud Juncker: „Nejsem v podstatě přítelem referend. Vždycky se potím, když se někdo opováží zeptat lidí na názor.“ „Taky doufám, že výsledkem referenda nebude Brexit. Británie potřebuje EU a EU potřebuje britský pragmatismus,“ prohlásil.
 

V Evropě je horko a medializace vydatně přikládá pod kotel. Řešením jsou chlané hlavy a tolik potřebné zklidnění.

 

Nezachrání nás refrenda, zachránit se můžeme jenom sami. Sami a včetně Evropy, nemáme jiný kontinent. 

Kurdská přísloví:  

 

Dílem použito z článku: www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Proc-proboha-nejsem-Brit-Rozcileny-expremier-varuje-Cesi-slapou-do-pekla-EU-je-mrtva-Nekdo-by-nas-ale-mohl-zachranit-442107 dílem odjinud a komentáře kurzívou.

"Kdyby měli osud EU v rukou lidé jako Václav Klaus nebo Petr Robejšek, třeba by ji dokázali zachránit. I Topolánek nabízí určitý recept...."

 

Kuchařky a knihy s recepy jdou jako na dračku. Žaludek vítězí nad potravou pro duši a hlavu. V tomo ohledu jsme vemi střídmí a pěstujeme striktní "štíhlost". Emoce nabírají na váze.

V partnerských vztazích je EU jako manželka.  Uzavírá partnerství a následně modeluje partnera k obrazu svému.

Ne každý partner to vydrží a dochází k odcizení, případně k rozvodu. 

Některá partnerství hledají cestu k sobě, jiná se rozcházejí a následně uzavírají nové vztahy, které mohou dopadnout obdobně.

Úspěch spočívá ve dvou neoddělitelných věcech, v základu na kterém vztah stojí a na kouzelném slově "tachles", vyjadřující "sledování vize".

V případě státu je základní kámen ústava, ale ona ústava nebo společenská smlouva nemůže odrážet pouze prvky ekonomické, musí zohlednit též historicko kulturní a společenské.

Dobrý systém je dobrá ústava, spolu s ní vzniká vize ji dodtžovat, repektovat a ctít. Dalo by se to přirovnat k souhře HW a SW u počítačů, kdy souhra vytváří příjemné uživatelsé prostředí pro uživatle - občana. Občan přímo HW a SW netvoří, jejich výsupy však používá pro další tvorbu, například grafik, spiovatel, účeté atd.

 

Jeden z komentářů na fb:

"Je třeba změnit celý systém, ostrouhat přebujelou a nic nedělající administrativu a vrátit co nejvíce pravomocí národním státům. Společné by měla zůstat jen některé základní body - volný obchod, volný pohyb osob a bezpečnost hranic a samozřejmě migrační politika, ale ne tohle všeobjímající sebevražedné otvírání náruče, ale zásadní dodržení evropské kultury a jednoznačné vyjádření v tom smyslu, že kdo zde (v Evropě) chce žít, musí dodržovat zvyky našich zemí..."

 

Jak podobné citátu Ron Paula: "Stát by měl zajišťovat to, co si sám občan zajistit nemůže, především bezpečnost a obranu ...". V otázkách EU jsou na tom jednotlivé státy obdobně jako postavení občana v republice. V ústavně právní republice je respektována svoboda občana. V nedemokratických uskupeních stojí moc státu nad svobodou občana a mluví se autokrativních režimech.

 

Benjamin Kuras:  

Cameron podle jeho názoru lhal např. o tom, že bude mít prostor k dalšímu vyjednávání o reformách EU, pokud Spojené království zůstane součástí EU. Kuras připomněl slova předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera, který dal najevo, že se o žádných dalších ústupcích Británii jednat nebude. 

Kurasovi je prý smutno z toho, že třetina národa, který tolik udělal pro svobodu Evropy, nechce jít k volbám, třetina chce svobodně rozhodnout a třetina je ochotna podřídit se totalitnímu konstruktu, jakým podle Kurase EU je. „To, jak se dnes chová Evropská komise, je absolutně totalitní,“ pálil v závěru svého vystoupení Kuras. Poukázal především na povinné kvóty, které z jeho pohledu nařizuje Evropská komise.

 

Zklamání - ostuda - fraška, hodnotí koalice výsledky jednání.

Klíčové hlasování bylo na ČSSD, jejíž poslanci neumožnili schválit program bezpečnostního výboru, řekl místopředseda KDU-ČSL a ministr zemědělství Marian Jurečka, který byl na schůzi výboru jako host. Jednání označil za zklamání. Podle ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) to byla ostuda, hlavně sociální demokracie.

 

Předseda výboru Roman Váňa(ČSSD) řekl, že jednání výboru bylo nestandardní už od jeho svolání. 

Babiš: "Dobře inscenované a sehrané divadlo, stejně jako na Bezpečnostní radě státu. Čeho se ČSSD bojí?" 

Chovanec: "Ano, fraška. V tragické režii poslance hnutí ANO za zády předsedy výboru Váni," odepsal mu Chovanec na Twitteru.

z článku: "Zklamání, hodnotil Jurečka hlasování bezpečnostního výboru. Ostuda ČSSD, přisadil si Pelikán"

 

Naše vláda objevila kouzlo Twitteru. Způsob vládnutí - naprostý chaos bez důvěry a schopnosti sestavit byť jen program schůze.

 

 

Britský premiér před tím, než referendum vůbec vypsal, dohodl na únorovém summitu například možnosti určitým způsobem omezit některé sociální výhody lidem z jiných zemí EU v Británii, výjimku z povinnosti "stále těsnější unie" či některé pojistky pro britské finančnictví.

Právě na tuto dohodu dnes Juncker narážel. "Britští politici a britští voliči musí vědět, že žádné nové vyjednávání nebude. S panem premiérem jsme uzavřeli dohodu. Dosáhl maxima, které mohl dosáhnout, my jsme dali maximum, které jsme mohli poskytnout. Takže žádná podoba nového vyjednávání není možná, ani o dohodě, ani o změně smluv. Ven znamená ven," poznamenal.

 

V případě brexitu bude muset britská vláda nejdříve formálně oznámit svůj záměr blok opustit. Pak podle příslušného článku evropské smlouvy začne běžet dvouletá lhůta pro vyjednávání o detailech, termín může být se souhlasem všech zemí EU prodloužen.

Zdroj: zahranicni.eurozpravy.cz/eu/159765-brusel-zacina-byt-podrazdeny-cameron-dostal-od-junckera-ostry-vzkaz/

 

Politika státní i EU se staly natolik složité, aby další a kdokoliv nově přichází se v tom řízeném byrokratckém chaosu nevyznal. Tak postupně význam voleb ustoupí a zbude jen delegovaní a dosazovaní vládnoucmi "elitami". Obdobně je to vběžném životě, reálná řešení a navrhy zůstávají dole, mimo sféru a zájem  vyvolených. Tak při jakékoliv krizi či katastrově lze vydat "legilativní předpis" pro jednoný postup, například proti povodni nebo suchu. Než to Parlament schálí, povodeň přejde v sucho.

Vyjenává se mír a obchodní podmíky. Život a demokracie jsou o dialogu. ................................................................................... Z.W. 

 

Evropská komise je nadnárodní orgán Evropské unie, nezávislý na členských státech a hájící zájmy Unie. Pojem je používán ve dvou významech: buď jako kolegium komisařů nebo jako kolegium s celým administrativním aparátem. Komise se podílí takřka na všech úrovních rozhodování, má největší administrativní a expertní aparát. Sídlí v Bruselu, její ústřední budovou je palác Berlaymont, některé části jsou dislokovány v Lucemburku. Člení se na množství generálních ředitelství a služeb.

Komise je především „strážkyní smluv“, tzn., že dbá na dodržování zakládajících smluv Evropské unie a z úřední povinnosti podává žaloby v případě zjištěného porušení. Důležitou pravomocí je účast na tvorbě legislativy, právo předkládat návrhy legislativních předpisů má téměř výhradně Komise. Další pravomoci jsou vydávání doporučení a stanovisek, Komise vykonává i pravomoci v přenesené působnosti (delegovaná legislativní pravomoc - navrhuje zákony a vydává směrnice a nemusí se řídit doporučením Evropského parlamentu). Komise se podílí na jednání Evropské unie navenek[zdroj?], včetně udržování diplomatických styků a sjednávání mezinárodních smluv. Spravuje z převážné části rozpočet EU. Lze ji považovat za svrchovaný orgán s legislativní i exekuční mocí.... z Wikipedie.

Módní trend je mít stále "něco" nové, ještě akčnější a dravější, protože očekáváním ještě lepší zábavy přiznáváme, že se vlastně nudíme. Nová ústava obsahuje klausuli, že referendum vztahující se ke stejné věci se může opakovat nejdříve za 20 let. Referendum o vstupu do EU se konalo 1.5.2004. Až do roku 2024 bychom se tedy měli snažit, aby svazek byl funkční.Oboustranně! Bylo by více snahy a méně nudy, ovšem za předpoklafu, že nebudeme znuděně čekat, až nám to někdo zařídí.

 

 "Nuda není zanedbatelnost, "pouhá nálada", nýbrž je ontologický status lidstva, 

které podřídilo cele svůj život každodennosti a její neosobnosti", J.P.

 

 

Že zaznívá varovný signál  o samo-delegované moci, moci bez demokratického hlasování i demokratického přístupu (dialogu a diskuzi zainteresovaných stran - dosud suverénních států) nám nevadí *), pilně se sledují PR odhady a průzkumy výsledků budoucích referend, bojů o posty, dříve zvané volby. Titulky médií a reklamní šoty v TV jsou jak bubnování do války. 

 

Bouřit se a klást odpor otřesným titulkům médií. Jsou vrcholem zvrácenosti. Jo Cox není ještě ani pohřbená, ale už se hodí médiím do titulků. Kdysi se držel smutek, měl svá pravidla a pietu. Dnes nikdo nemyslí ani na pozůstalé ani na oběť, hlavně že titulek prodává. Je jedno jaký Jo Cox měla názor, pokud má někdo lepší a životaschopnější, měl s ní diskutoat, vést s ní dialog, ne na bezbrannu ženu "muvit" hlavní pistole. A podoné jsou ty titulky a články médií, vzbudit senzaci už první ranou - v titulku. 

 

Nejedná se o "převýchovu v Česku" ale o návrat k lidskosti, příklonu k humanitě a vzahu k jazyku. Autokracii, byrokracii, centralismus, idiocii a hysterii je třeba jasně říci NE! Není před ní úniku, čeká vlevo, vpravo, umocněná váhou hlasu moci zatemňující to, čemu se říká "common sense" a "vnoření smyslu" (dialog). Boji za lepší titulky i obsahu médií - NAZDAR! 

 

Taky vás štve poltka? Potom to není politika ale oligarchizace ruku v ruc s globalzací.

 

"Politický život ve své prvotní formě není nic jiného než jednající svoboda sama - ze svobody pro svobodu", J.P.

______________________________________________________________________________________

 

*) Podstatné je však něco jiného. V projevu nám bylo sděleno, že „klasický princip nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí v EU výslovně neplatí“! Že toto vměšování se už dávno velmi intenzivně probíhá, víme, ale že se to takto jednoznačně a jednoduše řekne, je pozoruhodné. My, kteří známe Lisabonskou smlouvu, to víme. Drtivá většina (99 %) lidí v Evropě ji ale nezná.

Dotace, kdysi jsem se nad tím zamýšlela, ale když není reakce, jeden se na to vybodne.

Třeba dotace do zemědělství, co kdyby byly až na konečný produkt, na snížení jeho ceny pro širokou veřejnost. Ne dotaci velkopodnikateli či podnikateli jednotlivci.
Vyrábět za reálnou cenu a konečnému odběrateli cenu upravit (zápornou spotřební daní).
Mělo by to jít, když fungují jiné daně (DPH, spotřební), dokonce když funguje záporný úrok.
Viděli bychom reálnou cenu a to jak je dotovaná státem.

 

Kultura: Cena vstupného 350 Kč, dotace 300 Kč, konečné vstupné 50 Kč.
Sport: Vstupenka na hokej 1.000 Kč (reálná třeba 2.500), dotace 500-3.000 Kč, konečné vstupné 500 Kč.

Zaměstnanost: Obdobně by šla vymyslet podpora zaměstnanosti. Nedávat dotaci zaměstnavateli, ale přímo formou přirážky ke mzdě.

Občas bychom se pak zamysleli nad prospěšností, efektem a směrování dotací. Dotace by nebyly skrytou neznámou a předmětem možné korupce, byly by "veřejnou věcí".

Je to nepropracované, zatím je tendence dotace nečerpat, případně vužívat pro sebe - individuálně. Pak probírat v médiích jako přemět korupce.

 

Jak podpořit podnikatele? Výhodnými úvěry nebo družstevním systémem, včetně zapojení obcí a krajů. Zbývá technický problém, ale ten lze řešit.

Pravda je životní praxe.  "Pravda není jednou provždy daná, ani není záležitost pouhého nazírání a přijetí ve vědomí, nýbrž celoživotně zkoumaná, sebekontrolující, sebesjednocující myšlenkově - životní praxe." 

 

Svoboda je zodpovědnost. "Principy svobody nejsou v tom, že si může každý dělat co se mu zlíbí, ale ve svobodném projevu svobodného člověka, dodržujícího platné zákony v dané společnosti."
"Svoboda je i zodpovědnost. Proto se jí někteří lidé bojí."

Rozhodně ale neznamená, že čím víc zákonů, tím více svobody.
Svoboda určitě souvisí s morálkou a etikou.

Máme svobodu slova, projevu, pohybu,....
Zotročuje řidiče pravidlo jezdit vpravo a přednost zprava? Naopak, umožňuje plynulý a bezpečný provoz.
Pofiderní už je absolutní přednost chodců na přechodu (tak zv. zvláštní právo). Auta budou vždy silnější než chodec. Je na chodci aby se ke svojí karoserii (osobě) choval zodpovědně a nepřetlačoval se s auty :)

Svoboda bude tedy hodně souviset s logikou uvažování (common sense). Myslet si, že zákon mně uchrání nebo musí ochránit, absolutně a vždy je aktem nesvobody. Platí pro zákonodárce i občany.

Čím méně zákonů a zákazů, tím více svobody ale také více zodpovědnosti.
Kam spějeme my v dnešní době?

Člověk se rodí svobodný. Je otázkou, zda výchova a prostředí je vedou ke svobodě, nebo k poslušnosti tvarované výchovou a příkazy: "smíš/nesmíš".
Nejlepší výchova je příkladem "učitele" (1. fáze atka, otec).
Někdo kliku na "učitele" má, jiný ne. Pak je tu ještě společnost, může hodně zdokonalit nebo také pokazit.

Svobodný člověk rád poznává, hledá, vylepšuje, riskuje chyby a omyly. Tyrani a nesvobodní předkládají pravidla smíš/nesmíš - trest, s představou že jsou neomylní a mají vždy pravdu.

Tolik z diskuzí a dialogů na sociální síti.

Celý problém současné politické reprezentace vidím v tom, že politici neusilují o zájem celku, ale zajímají se pouze o zájmy své, tj. o to, jak se udržet u moci. Projevuje se to tím, že chtějí nějak přesvědčit voliče, aby přijali jejich názor, který vydávají za pravdu.

Při pohledu na desítky metrů dlouhé řady tlustých foliantů, v nichž jsou sepsány současné právní normy, se ptám, z čeho tato tasemnice roste. Zcela určitě ze vzájemné nedůvěry. Na co stačilo slovo a podání ruky, začalo být sepisováno jako smlouvy. Tento krok ovšem nedůvěru nemůže odstranit, naopak ji zvyšuje. Smlouvy lze zpochybňovat, a proto rostou.

Rozběhl se zlý, bludný kruh, který jako spirálovitý vír, který pohlcuje to nejdůležitější v otázce mezilidských vztahů, totiž slušnost.....Prof. Petr Piťha 

_______________________________________________________________________

Dobré ránko 11. 6. Způsobí reorgaizace PČR rozkol kaolice? (díl 9)

Na pondělí si je pozval na zámek v Lánech. Pokud by některá ze stran opustila vládní koalici, nemusely by se podle něj konat předčasné volby. Řadné parlamentní voleb by se měly konat na podzim příštího roku. Už letos na podzim nás čekají volby krajské.

 

Je to plně v kompetenci nezávislého policejního prezidenta Tomáše Tuhého. Politici do toho opravdu nemají co mluvit, tím méně na koaličním dohadovacím řízení. „Já se nechci a nebudu domlouvat o záležitostech, které do politických vyjednávání nepatří. Já se budu velmi rád s naším koaličním partnerem dohadovat o věcech, které nám zákon umožňuje. Ale toto není ten případ,“ dodává člen vlády (Milan Chovanec).

Z čláku PL: Padne kvůli Šlachtovi už druhá vláda? Je to prý vážné

 

„Ne že bych měl vysoké mínění o policejním prezidentovi a jeho reformě, ale jedna věc je jasná. Když někoho podporují prezident a Andrej Babiš, je to jen tehdy, když o tom člověku předpokládají, že slouží jejich věci,“ domnívá se Wollner. „Jestli skutečně slouží, nebo ne, je věc druhá, na něm třeba i ne moc závislá, ale oni si to zjevně myslí,“ píše.

Z článku PL: Do války kolem Šlachty promluvil významný muž z ČT: Víte, pan Babiš... 

 

Předčasé volby roku 2013 nás dovedly opět k bodu selhání v roce 2016.

Antikorupční hysterie nemůže a neměla být hlavní volební program.

Tak letos, opět v červnu se mluví o:

- vládní krizi

- policejní válka

- pokus  o  převrat

- nejvážnější státní krize

- hybridní válce veřejné scény

-puči proti nezávislosti policie v rámci VPR (Velké Protikorupční Revoluce)

 

Co s tím, když se opakovaně třesou koalice?

Odpověď: Základní změna se neobejde beze.... 

 

pokračování: koordinacni-centrum-odporu-kco.webnode.cz/news/zakladni-zmena-se-neobejde-beze-zmen-jeho-jadra/

 

Ryze z technických důvodů je uveden odkaz na další "stránku" poračování tohoto 9 dílu CO S TÍM.

 

 

Vznik fungující demokracie má tři klíčové a navzájem úzce propojené podmínky. 

První je marginalizace konfliktů. Označuji tou formulí fakt, že konflikty uvnitř demokratické společnosti nepřinášejí žádné straně ani totální porážku, ani totální vítězství, řeč demokracie není „ano ano, ne ne“, ale „více, či méně“. Boj mezi vykořisťovatelem a vykořisťovaným nemá jiné řešení než totální vítězství jedné strany, konflikt mezi nimi je třeba převést na spor o „více, či méně“ (o vyšší platy a vyšší záruky), aby měl demokratické řešení. Předpokladem demokracie je, že boj na život a na smrt nahradí hra podle sdílených pravidel, která jsou ve svém celku „civilizačním statkem“; v takové hře, jejíž pravidla si účastníci volí, může každá strana utrpět jenom marginální porážku, kterou lze v příštím kole zvrátit. Když se významné menšiny bojí, že vítězství protistrany povede k jejich zničení, nastává „deficit marginálnosti“, potenciální občanská válka, konec nadějí na demokracii.

 

Konflikty se marginalizují v produktivním veřejném prostoru, kde se prosazuje „vhled“ do historické podmíněnosti každé hodnoty a hlediska, a rozkoly se tak redukují na pouhé „spory“: smrtelná kontrapozice „buď (protestantismus), nebo (katolictví)“ se stává pouhým sporem mezi dvěma různými opinio (názory) občanů. Občanství, loajálnost ke státu, relativizuje spor mezi konfesemi: všichni jsme občané, někteří katolíci, jiní protestanti. Druhou historickou podmínkou demokracie je proto produktivní veřejný prostor, kde porozumění historické podmíněnosti rozkolů mezi hledisky vede k jejich relativizaci a následné redukci na spory vedené podle sdílených pravidel.

Třetí podmínkou je ustavení hegemonie kultury rovnosti a empatie, která je v západních společnostech úzce spojena s rolí literatury a umění vůbec. Umění, zvláště literatura, rozvíjí realistické zobrazení lidských zkušeností ve světě, a tím připravuje půdu pro porozumění druhým. Hegemonie rovnosti je klíčová, lidé navzájem si rovní žijí v jednom společném světě, zatímco nerovnost svět rozbíjí na světy nesrozumitelné a navzájem neprostupné. Jen ve společnosti, kde kultura rovnosti získává hegemonii, vznikají sdílené slovníky, které nás učí empatii.

 

Procesy a okolnosti, za nichž se tyto tři podmínky demokracie ustavují a konsolidují, souvisejí s mezikulturní komunikací a konflikty mezi civilizacemi, nelze je ustavit vojenskou intervencí.

Václav Bělohradský: www.novinky.cz/kultura/salon/384343-vaclav-belohradsky-prokleti-majdanismu.html?source=FBS

 

Hrozí, že se nepoučíme ani z této krize na našich hranicích, že ji promarníme jako finanční krizi z roku 2008. Před branami Evropy se objevily zástupy stateless people, které dobře známe z našich vlastních dějin. Jsou to lidé bez státu, kteří nemají jiná práva než ta lidská, ale paradoxem lidských práv je, že zaručit je může zase jen nějaký stát, ne lidstvo samo. Umíme ten paradox domyslet?

 

Morální povinností Evropanů je uprchlíkům pomoci, protože jsme jejich utrpení způsobili kolonialismem a následně majdanizací mezinárodní politiky, která rozvrátila státy Středního východu. Řešením této krize není integrace miliónů stateless people do evropských států, ale rozhodné ukončení krvavé sezóny majdanismu a euroamerického mezinárodněpolitického inženýrství..... končí V.Bělohradský

 

V. Bělohradský zmínil hodnoty (v DVTD u pí Drtinové - "Medii teče nacionalistická stoka"), stihl vyjmenovat tyto:

- očistná síla veřejného prostoru (ne propagandě atd.)
- víra bez náboženství, porozumění (samožřejme politika bez fašizujících ideologíí)
- vzájemná důvěra
- respekt k reálné demokracii

Je zřejmé, že tři klíčové podmínky fungující demokracie s těmito hodnotami souvisí. Otázkou je jaký kredit mají u nás v Česku.

 

"Období dějinné je na rozdíl od  předdějinného charakterizováno hlavním tématem rozvinutí základní možnosti svobodné bytosti lidské sebe získat, nebo ztratit", Jan Patočka, fenomenolog, žák jejího zakladatele Husserla.

 

Za sebe dodávám: Stojíme na pomyslném milníku, možná bodu zlomu krize, kam se vydáme bude naše věc, můžeme se dál nechat manipulovat a plout stokou nebo použít odkazů našich předků - zakladatelů našeho státu. Je mylné se domnívat že urychlený populismus (a V.B. jej zdaleka neodmítá), extrémismus nebo bezobsažná netrpělivost přinese ovoce stability společnosti. Dnešní odkaz byl delší, škoda, že se vše musí stále opakovat, například ty hodnoty. Bez hodnot nemůže být život hodnostný.                   Z.W.

_______________________________________________________________________

zdenkawagnerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=470719

Nedostačují nám vnitřní síly

a

po perzonální a mentální stránce příliš vyčerpaní.

Nastupuje epidemie negativních emocí.

Řešení je v silném a důvěryhodném právním státě.

Jsme bohatou zemí bez naděje

a veřejný život bude pravděpodobně i nadále

ovládán mocenskými skupinami.

Toto jsou vybrané věty vědeckých kapacit. Zatím co ulice se vesele radikalizuje. Vláda, věda a občané jsou odděleny nepřekonatelným příkopem, hradbou či bariérou. Nemáme k tomu co říct.... Rozjíždíme vlak, který půjde stěží zastavit: zdenkawagnerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=501378

 

Jaká by běh dějin a země měl být?

Transparentní - Vstřícný - Otevřený - Lidský

 

Nastartování cyklu mini-esejí: "Do hlubin humanitní demoracie", s předem neznámým počtem dílů.

 

 

_______________________________________________________________________

Dobré ránko 8. 5.  Ohlédnutí za vítězstvím i porážkami

Jiná káva - po Mnichově: "Generální štáb Benešovi sdělil, že budeme muset podlehnout, půjdeme-li do toho sami, ale že se to musíme na vzdory všemu odvážit, a on to přesto vzdal. Zlomil tím morální pater společnosti, která byla připravena k boji, nejen pro daný okamžik, na dlouhou dobu, na celou válku a období po ní", Jan Patočka.

 Právě dnes nutné připomínat.

 

T.G. Masaryk

 

O budhismu a platónismu:
Myšleni (meditatio) je proces v kterem pouze jedna informace opakuje v kruhu znovu a znovu, a tak ztraci smysl, a zůstane bez efektu, nebo může vyvolat sebe-hypnozu.
Uvažovani je diskuse s sebou samým. Je to těžši než myšleni nesrovnatelně, protože i v největši logičnosti, musi byt kontra argument nalezen. Uvažovani dáva požitelny efekt vždy.

.... autor neznámý

 

Tao Smíchu

Ponaučení - ztráta humoru může být smrtelně nebezpečná. Pathos může tragičnost umocnit. Pathos plodí pompéznost, pompéznost plodí aroganci, arogance plodí násilí, násilí plodí tyranii.

 

Jak praví stará taoistická příručka: Z čeho se nedá udělat sranda, to nestojí za to brát vážně. Svět je plný každodenního suchopáru. Humor, který znamená v řečtině vláhu, je jeho zavlažováním.

 

Humor je  cenná komodita. Někdo je k tomu talentovanější, někdo míň, ale každý se nějak jazyk naučí. Stejně tak se může naučit humor. Potřebujeme k tomu jen vědět, co to je, jak se to učí, jak se to používá a proč se vůbec obtěžovat. Proč tedy humor? Oživuje llaskavost, shovívavost, toleranci, velkorysost, štědrost a šarm.

 

Smích, který vzniká vnímáním absurdity reformuje svět. Lépe a bezbolestněji než utopistické ideály, které se z absence humoru tak často zvrtnou v totalitní teror... Prof. Avner Ziv, Telaviv.

Tao síchu - Benjamin Kuras

Více zde: https://koordinacni-centrum-odporu-kco.webnode.cz/news/dialog-koncert-porozumeni-roku-2015/

Jan Patočka (1. června 1907 Turnov – 13. března 1977 Praha)

Pravda

 

____________________________________________

____________________________________________