Všeobecná deklarace lidských práv - 67. výročí

06.12.2015 07:05
Podzim se nesl ve znamení Přijímám/Nepřijímám. Jak si stojíme ve věci Všeobecné deklarace lidských práv, kromě leteckých a jiných útoků snad jediné důstojné vize PŘIJMUTÍ, respektu a naplnění.
 
Lidská práva a svobody, tak jak jsou postupně uváděna ve fb  skupině KCO, na Facebooku, prokládána obrazy oněch barbarských činů, které letos začaly 7. lena v redakci Charlie, následovaly další, včera útok v londýnském metru. Také nezvládáná migrace, přetížené Řecko a co je nejhorší, neustálé útoky na civlní obyvatelstvo v Sýrii, také v Turecku na Kurdy a dalších zemích. Útoky fyzické i útoky na osovní svobodu, hmotný útlak. Původní záměr z doby poválečné nesmí být opět utopen v krvi a nenávisti. Hlavní úlohu zde musí hrát vlády....
Dialog a boj proti terorismu má opodstatnění. Dialog i boj musí mít vizi, také pravidla.
 
Lidská práva a svobody postupně v třiceti dílech. Než začneme a snad důležitější než se věnovat jednomu článku po druhém, je říci PROČ bychom lidská práva měli  respektovat, dodržovat a hlavně vyžadovat. Celosvětové dění nabývá na krutosti, množí se lokální války i teroristické útoky. Máme stach o život, důstojnost, zdraví, obavy o život blízkých, obavy ze zvyšujících se nákladů na bezpečnost, nákladů na války, pocit že neexistuje instituce či osobnost, která toto vše dokáže zajistit. Panika lidsva není vzdálená, vlna migrace je jedním z jejich projevů. Tyto obavy jsou posilovány dalšími útoky na omezení svobody slova atd.
Základní lidská práva jsou:
  • Právo na život
  • Důstojný život
  • Bezpečí
  • Vlastnit
  • Štěstí (rozumí se legislativa, vzdělání, kultura, společenská (sociální) soudržnost atd.)
_________________________________________________________________________________________________
 

Díl 1/30

Během roku došlo k tolika barbarským činům, že by nebylo marné si těch 30 článečků práv daných lidem opakovat. Každý den jeden až dva, na Tři krále s tím můžeme být hotovi. Co jiného diskutovat a komentovat, když terorismus, barbarství a amorálnost opět nastupuje na scénu v celé své síle? Je to zajímavé čtení, naděje pro morální svět.

Všeobecné deklaraci lidských práv je nejznámějším lidskoprávním dokumentu na světě.

Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Řím, 4.11.1950), podepsaná vlády členů Rady Evropy, má na zřeteli právě Všeobecnou deklaraci lidských práv vyhlášenou Valným shromážděním Organizace spojených národů 10. prosince 1948.
_____________________________________________

VŠEOBECNÁ DEKLARACE LIDSKÝCH LIDSKÝCH PRÁV
Úvod
U vědomí toho, že uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě, že zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům, urážejícím svědomí lidstva, a že vybudování světa, ve kterém lidé, zbavení strachu a nouze, se budou těšit svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu, že je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku, že je nutné podporovat rozvoj přátelských vztahů mezi národy, že lid Spojených národů zdůraznil v Chartě znovu svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a že se rozhodl podporovat sociální pokrok a vytvořit lepší životní podmínky ve větší svobodě, že členské státy převzaly závazek zajistit ve spolupráci s Organizací spojených národů všeobecné uznávání a zachovávání lidských práv a základních svobod a že stejné chápání těchto práv a svobod má nesmírný význam pro dokonalé splnění tohoto závazku, Valné shromáždění vyhlašuje tuto Všeobecnou deklaraci lidských práv jakožto společný cíl pro všechny národy a všechny státy za tím účelem, aby se každý jednotlivec a každý orgán společnosti, maje tuto deklaraci stále na mysli, snažil vyučováním a výchovou rozšířit úctu k těmto právům a svobodám a zajistit postupnými opatřeními vnitrostátními i mezinárodními jejich všeobecné a účinné uznávání a zachovávání jak mezi lidem členských států samých, tak i mezi lidem území, jež jsou pod jejich pravomocí.

Následují články 1 až 30.

 
Díl 2/30 


Z Úvodu: .... že zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům, urážejícím svědomí lidstva, a že vybudování světa, ve kterém lidé, zbavení strachu a nouze, se budou těšit svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu, .......

... že členské státy *) převzaly závazek zajistit ve spolupráci s Organizací spojených národů všeobecné uznávání a zachovávání lidských práv a základních svobod a že stejné chápání těchto práv a svobod má nesmírný význam pro dokonalé splnění tohoto závazku, ...

Článek 1
Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. 

*) Členské státy OSN: Afghánistán, Albánie, Alžírsko,.... Čína, Egypt, Eritrea, Irák, Írán, Libye, Pákistán, Rusko, SA, Sýrie, Turecko, ....
Mezi zakládajícími členy, v roce 1945 bylo i Československo. OSN má 193 členských států. Posledním z čl. zemí je Jižní Súdán (r. 2011

 

Díl 3/30 

Snad ten zásadní - každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.
KDO nebo CO to však garantuje? 
Je to OSN ve spolupráci s jejími členskými státy?
Nezanedbaly se "přátelské vztahy mezi národy" jak zní v úvodu deklarace?
____________________________________________
Článek 2 
(1) Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. 
(2) Žádný rozdíl nebude dále činěn z důvodu politického, právního nebo mezinárodního postavení země nebo území, k nimž určitá osoba přísluší, ať jde o zemi nebo území nezávislé nebo pod poručenstvím, nesamosprávné nebo podrobené jakémukoli jinému omezení suverenity. 
Článek 3 
Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.
_____________________________________________
Seriál o deklaraci lidských práv začíná být nudný, obtěžuje, stojí mimo hlavní zájem. Barbarské činy jsou častější a vítanější... KÝM?

 
Díl 4/30 
"že lid Spojených národů zdůraznil v Chartě znovu svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a že se rozhodl podporovat sociální pokrok a vytvořit lepší životní podmínky ve větší svobodě, ..."
____________________________________________
článek 4
Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví; všechny formy otroctví a obchodu s otroky
jsou zakázány.
článek 5
Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení
nebo trestu.
_____________________________________________
Sociální pokrok, společenský vývoj, občanská společnost, politická kultura.
Politická kultura je postoj občanů, je dvojí - poddanský a účastnický.

 

Díl x/30 
 
"že je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku,.."
Kolik zákonů chrání občana v poměru těch "zotročujících", vymezujících a stanovující kvóty, limity a sankce?
Preventivní otázka ... Prevence je důležitější než tresty, žádný trest nenahradí ztrátu života někoho blízkého.
 
Díl 13/30


Během roku došlo k tolika barbarským činům, že by nebylo marné si těch 30 článečků práv daných lidem opakovat. Nalezneme takovéto nebo podobné texty: "Západ obětoval svobodu na oltář rovnosti. Stále dokola omílané „eurosvobody“ – svobodný pohyb osob, zboží a kapitálu – jsou v tomto kontextu odružné....." cituje někdo z článku Nevidelný pes, Aleše Valenty, celý text na jeho profilu. Jde však o onen SVOBODNÝ POHYB.

Článek 13
(1) Každý má právo volně se pohybovat a svobodně si volit bydliště UVNITŘ určitého státu.
(2) Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země.
článek 14
(1) Každý má právo vyhledat si před pronásledováním útočiště v jiných zemích a POŽÍVAT TAM AZYLU.
(2) Toto právo nelze uplatnit v případě stíhání skutečně odůvodněného nepolitickými zločiny nebo činy, které jsou v ROZPORU s cíli a zásadami Spojených národů.

Poznámka: Právo na azyl je dáno zákony států a také EU. Každý kdo přichází do států OSN (a přicházejí zpravidla ze zemí OSN) by zákon o azylu měl respektovat, přichází-li v míru. Pokud to příchozí nezvládají, máme spoustu institucí, které by jim to měly umět vysvětlit, máme spousty studovaných lidí (převážně píší analýzy, nepracují v terénu).
SVOBODNÝ POHYB tedy není bezbřehý, je definován a hlídat jej musí státy a také EU. Státům, které jsou nejvíce postiženy, tč. Řecko, vlivem nezodpovědnosti Turecka, pak účinně pomáhat - jsme "rodina států", pomáhat na úrovni států, v rámci EU, na úrovni institucí. EU v tom Řecko nechalo tak nějak samo. Co mají Řekové dělat? Vracet uprchlíky za hranice, to jest zpět na moře?
K Řecku, na ostrov Chios připlouvá denně, i v listopadu, asi 1.000 uprchlíků. Žádají tam o azyl?
PROČ vzniká napětí ve společnosti? Lidé nevěří svým vládám, že dostatečně dodržují a znají Všeobecné deklaraci lidských práv - nejznámější lidskoprávní dokument na světě.

Obracíme nenávist vůči migrantům a uprchlíkům, vůči sobě navzájem, místo požadavků na vlády a centrální vládu za to, za co jsou odpovědny - vyžadovat dodržování zákonů. Toto by však mělo být samozřejmé, sestavili zákony, jsou "mocí výkonnou", musí začít konat. Summity podmínky desetitisíce migrantů v táborech nezajistí. Dobrovolnost v tak závažném případě efekt má ale nemůže snímat odpovědnost z centrálních vlád.

Ano, je to složité, varování a času na přípravu však bylo dost.

 
...............................
 
Díl 30/30
Článek 30 

 

Nic v této deklaraci nemůže být vykládáno jako by dávalo kterémukoli státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo některé ze svobod v této deklaraci uvedených.

 
Jinak řečeno (viz násl. článek)deklarovaná práva a svobody nesmí být kýmkoliv zneužity k porušování těchto práv a svobod jiných. To prakticky znamená, že deklarovaná práva a svobody neplatí pro ty, kteří tato lidská práva a svobody vzhledem k jiným sami porušují nebo k tomu třeba jen směřují. Případný odborný a nezaujatý právní rozbor by patrně dospěl ke stejnému závěru.

Pokračování článku: Že muslimové deklarovaná lidská práva a svobody porušují, je mimo jakoukoliv pochybnost. O tom svědčí jejich chování nejen v jejich zemích, ale i v zemích, kde jsou jako hosté. Podstatné je to, že se nejedná jen o selhání jednotlivců, např. tzv. teroristů či fundamentalistů, jak se často tvrdí, ale o způsob chování předepsaný všem muslimům v jejich svatých knihách. Ten splňuje prakticky všechna kritéria genocidy formulovaná v Úmluvě o prevenci a postihu zločinů genocidy (Resoluce OSN 260 z roku 1948 zde) *) Tím muslimové představují smrtelné nebezpečí pro celý neislámský svět, horší než byl nacismus a komunismus. Problém má tři části:

a) plánování a postupné provádění genocidy týkající se všeho neislámského obyvatelstva Země,

b) nedodržování "Všeobecné deklarace" a teroristické akce ve vlastních i v jiných zemích,

c) rozsáhlá a cílevědomá podpora šíření islámu infiltrací v tzv. demokratických zemích.

Aby normální soužití muslimského a nemuslimského světa bylo vůbec možné, museli by muslimové prokazatelně odvrhnout ty části svých svatých knih, které jim přikazují pomocí genocidy ovládnout celý svět a podřídit ho islámskému právu šaría. Aby se na islám mohla vztahovat ochrana jako na náboženství podle "Deklarace", museli by muslimové navíc dodržovat deklarovaná lidská práva a svobody i ve svých vlastních zemích. Nelze nevidět, že toto se sotva může podařit. Svět se však přesto musí bránit. Odepření ochrany islámu jako náboženství podle "Deklarace" je z hlediska sebeobrany neislámského světa proti islamizaci zásadní, nezbytné a nenahraditelné, neboť tato ochrana je právě tím faktorem, který paralyzuje sebeobranné schopnosti společnosti.

Má-li se problém islámu vyřešit tak, aby muslimové a ostatní obyvatelé Země mohli normálně koexistovat, musí se vyřešit především konflikt mezi jejich etickými zásadami. To vyžaduje kromě průběžných represivních opatření proti islámskému terorismu zahájit intenzivní obranu na poli politickém, a to především na úrovni OSN. Tam by měl být předložen návrh rezoluce s jasným sdělením určeným jak islámským státům sdruženým pod OIC (Organisation of Islamic Cooperation), tak všem ostatním státům, že dokud se islám přesvědčivě nevzdá všech aktivit spojených s agresivním džihádem a z islámských svatých knih nevypustí všechny pasáže, které znamenají genocidu neislámské části světa, nebude se na islám vztahovat ochrana jako na náboženství podle "Všeobecné deklarace lidských práv" a islám bude považován za genocidní ideologii stejně jako nacismus.