A opravdu víme co chceme?

01.11.2015 19:33

Otázka: A opravdu víme co chceme? zazněla 1.11. 2015 a je velmi důležitá pro naši   budoucnost. Dodnes tazatel nedostal odpověď.

Zazněla už dávno, minimálně před 4 roky, právě díky sociálním sítím. Od té doby se stala globálnějšího rázu. Otázky islamizace Evropy a vlivu nadnárodních korporací na globální dění (TTIP) nelze chápat jinak než jako zýšené nebezpečí svobody jednotlivce - člověka a ohrožení lidské společnosti, která ve 3. tisíciletí měla daleko lepší předpoklady, vybudované předky žijícími ve století minulém.

Ne CO CHCEME ale NA CO MÁME NÁROK. Máme nárok na dědictví předků, kulturní, duchovní i hmotné. Tak jak je psáno v Preambuli Ústavy ČR. Nárok ale i povinnost tyto hodnoty neustále rozvíjet a také chránit.

Je nás 10,5 milionu lidí, mluvíme-li o ČR, musí to být v rozměru přijatelném každému z nich. Jedná se o vize prostperujícího celku (státu):

svoboda občana - lidská práva - vyspělá demokracie - prosperující stát

V souvislosti se základní vizí je třeba mít na paměti naše základní problémy, jsou rovněž čtyři:

příjmy - logistika - vztahy - kultura

Tak jak horní čtveřice garantuje blaho celku, neexistuje problém, který nelze zařadit do spodní čtveřice.  A problémy *) jsou od toho, aby se řešily, nikoliv bobtnaly.

 

"Jakýkoliv inteligentní hlupák dokáže udělat věci daleko komplikovanějšími a složitějšími. Potřebný je však dotyk génia a množství odvahy pohnout se opačným směrem.", Albert Einstein.

 

Doufejme, že tu odvahu máme, vždy když bylo třeba a bylo opravdu zle, dokázali jsme ji najít. Jinak nás čeká: 

Buranologie - Islamizace - Politicko-mediální blábolismus - Chudoba

Stát je tu od toho, aby zabezpečil funkce, které si občan sám zajistit nemůže. Zákazy mají liminovat a eliminovat trestnou činnost, nikoliv ořezávat svobody občana demokratického státu. 

___________________________________________________________________________________

*) Snad si každý pojmenovává a řadí problémy jinak. Nevím, krom některých politiků a jistých manipulátorů, kdo by si v hromadění problémů liboval a stavěl je jako kulisu běžnému dění a životu.